Čekání

18. května 2013 v 21:40 | Ziwa |  Básničky

Čekání


Toulám se sama nocí,
a vítám samotu.
Jež mi chce pomoci,
překonat temnotu.

Temnotu v srdci mém,
hluboko sídlící.
Jež dere se ven,
stále víc sílící.

Já světlo nevnímám,
vidím jen temnotu.
Já se vám omlouvám,
miluji samotu.

Život se vysmívá,
těm, co sami jsou.
Že nikdo je nelíbá,
nenosí na rukou.

Avšak nikdo nevnímá,
že samota je lék.
Pro ty, jež nikdo nelíbá,
pro ty, jež neznají svět.

Já patřím k těm,
co lékem samotu mají.
A z dálky pozoruji svět,
jenž mé oči uctívají.

Skrývám se v temnotě noci,
hledám v ní záchranu.
Toho, kdo by mi chtěl pomoci,
spatřit samoty druhou stranu.

Nikdo se na mne však nedívá,
já neexistuji.
Svět, mne vůbec nevnímá.

Až jitřenka opět,
den svým svitem rozsvítí.
Já vrátím se zpět,
tam, kam slunce nesvítí.

Já čekám na den,
až si mě láska najde.
Toužíc po odpuštění jen,
u mě pochopení najde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama