Ledový kosatec 10

24. června 2013 v 1:04 | Ziwa |  Ledový kosatec

10.díl


Spolkla jsem slovíčko "nevlastní" a pokusila se o úsměv. Sice byl falešný, ale pomohl.
,,S čím potřebuješ pomoct, mami." Zakončila jsem stroze, protože slovíčko "maminko", mi nešlo vyslovit.
,,To už je lepší." Její vlezlý ton jsem doslova nesnášela. ,,Skočíš nakoupit." Oznámila stručně a dál si mě již nevšímala.
,,Ale, vždyť jste teď byli pryč, tak proč jste nenakoupili vy?" Má neuvážená otázka u ní vyvolala další záchvat vzteku.
,,No jo, už jdu." Popadla jsem tašku a peníze a rychle zmizela z toho neútulného místa.
,,Ach jo, to je nenapadlo, aby do toho pitomýho obchodu zašli sami!" Vzteky jsem bouchla domovními dveřmi a vstoupila do chladného večernímo vzduchu.
Mé kroky rozezněly tichou, tmavou ulici a mne rozechvěl nepříjemný mráz. Pouliční lamy blikly a rozsvítily se. Ledový vítr se prohnal kolem a pohrával si se spadanými lístky starých lip. Večerní mlha se líně povalovala na zemi a až moc mi připomínala tu mlhu z minula. Ze strachu jsem zabočila do tmy postranní uličky a rychle spěchala na druhou stranu, kde už bych se ztratila v davu. Mé rychlé kroky mi zněly v uších společně se splašeným tlukotem srdce.
Neviditelné oči se zabodly do mých zad a propalovaly mne pohledem.
Rozběhla jsem se! Ještě jsem nebyla ani v polovině cesty, když...
,,Jéééé!!!" Srdce se na okamžik zastavilo a společně s mým křikem dozníval i hluk poklice, spadlé na zem. Vyplašená kočka zaprskala, nechápavě se na mě zahleděla a zmizela ve tmě.
Náhlé ticho mě donutilo se otočit, ale prázdnota za mnou neulehčila mému strachu.
,,Blázníš, holka, zase se ti něco zdálo. Radši si pospěš, nebo to pak doma zase schytáš." Měla jsem v úmyslu se opět dát do chůze, když mi cestu zahrazilo něco tvrdého.
,,Ahoj!"
,,Jéé!!!" Další výkřik rozezvučil stichlou ulici.
,,Nekřič!" Zasyčel a honem mi zacpal ústa rukou. ,,Tak, uklidni se a zhluboka dýchej." Erik měl v očích skrytou pobavenost. Nedokázal zakrýt stopy smíchu, jenž se o něj pokoušel.
,,Eriku?" Cítila jsem, že rudnu. Strach a paniku začala pomalu nahrazovat úleva a radost ze shledání.
,,Co se tady plížíš, jako duch?" Vybuchla jsem okamžitě. Nechtělo se mi dávat mu najevo mou zranitelnost.
,,Copak?" Jeho překvapení bylo zřejmé.
,,Stojíš mi v cestě. Jestli dovolíš, musím si pospíšit."
,,Kam jdeš?"
,,Do krámu!" Odstrčla jsem ho z cesty a znovu se dala do kroku. Okamžitě stál opět přede mnou.
,,Jdu s tebou." Promluvil nesmlouvavě.
Pohled mi padl na jeho černý plášť. Nechtělo se mi vláčet ho s sebou při pomyšlení, kolik pozornosti by vzbudil v tomto oblečení.
,,Nemůžeš! U nás nenosíme běžně na ulici černé plástě. Ani nevíš, kolik pozornosti bys vzbudil..." Má další slova byla přerušena náhlým gestem.
,,Dobrá, tak ho sundám."
,,Co s tebou mám dělat?" Povzdechla jsem si rezignovaně.
,,Budeš mě muset strpět." Nevinně se usmál.
,,No, tak pojď."
Bylo zvláštní chodit po obchodu s pohledným klukem v patách. Bavilo mne sledovat Erikovy zvědavé pohledy, když se kolem sebe rozhlížel. Připadala jsem si v jeho přítomnosti tak bezpečně a zároveň zranitelně. Připadalo mi, jako kdyby o mě věděl víc, než já sama.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 May ♥ May ♥ | Web | 24. června 2013 v 21:58 | Reagovat

Už se mi podařilo pročíst se až k 10. dílu a moc se těším na pokračování. :) Jen tak dál. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama