Ledový kosatec 11

26. června 2013 v 1:52 | Ziwa |  Ledový kosatec

11.díl


,,Pozor!" Donutila jsem ho o krok ustoupit, aby nenarazil do sloupu s ovocnými šťávami a limonádami.
,,Dávej pozor, kam jdeš. Nebudu se o tebe pořád starat."
,,Je jako malé dítě, které se poprvé v životě vydalo na procházku." Smích mi cukal koutky.
Zrovna jsem se natahovala do horního regálu pro těstovny, když se nepatrně nadzdvihly a samy mi vklouzly do nastavené ruky. Erik zrovna prošel okolo a tvářil se, jako kdyby se nic nestalo.
Nechápala jsem, jak to dělá.
Zpáteční cesta temnou uličkou už pro mne nebyla tak strašidelná. Můj osobní strážce nade mnou bedlivě bděl a střežil mé bezpečí.
,,Díky." Vklouzla jsem do dveří panelového domu a spěchala k výtahu. Erik se opět vypařil stejně náhle, jak přišel.
,,Tady to máš." Hodila jsem s taškou na lavici v kuchyni.
,,Jdu se vykoupat. Dobrou!"
Nechala jsem ledovou vodu pohrávat si s mými vlasy a své myšlenky volně plynout. Dnešní den skončil pěkně. I přes to, jak začal.


Z krásného snu mne vytrhl nepříjemný zvuk budíku. Rozespale jsem ho vypnula a po špičkách se vytratila do kuchyně.
Bylo úterý! Den, kdy si budu moct konečně trochu odpočinout od své "rodiny". Sestra vstává až dlouho po tom, co odejdu do školy. (Jede se svou třídou na nějakej tábor, nebo co to má být.) Rodiče, jak je znám, přijdou z práce někdy pozdě večer. Všechny své povinosti už mám hotové ze včerejška. Mám tedy celý den jen pro sebe a jak znám Moniku, určitě mě bude chtít vytáhnout na brusle.
,,Ach jo!" Tichý povzdech zazněl v prázdném bytě až moc hlasitě.
,,Co mám dělat? Včera jsem ani nedokázala jít sama do obchodu, jen pár bloků od nás, abych se nerozklepala strachy při každém sebemenším šustnutí." Zvonivý zvuk hrnečku od čaje se rozezněl kuchyní a přerušil tak tok mých myšlenek. Stačil mi jen letmý pohled na hodiny, abych viděla, že mám ještě spoustu času, než budu muset vyrazit do školy. Neslyšně jsem si oblékla lehkou bundu a do batohu k učebnicím hodila mobil a knihu, kterou po mně chtěla kámoška. Všechna světla v bytě zhasla a jen sotva slyšitelné cvaknutí zámku prozrazovalo můj odchod.
I když bylo ještě moc brzy, nechtělo se mi v ponurém bytě déle zůstat.
Hučení výtahu se nepříjemně hlasitě rozléhalo spícím panelákem. Nechala jsem ho vyjet až do našeho patra a pak se mé myšlenky opět rozutekly a já dala přednost schodům.
Spěšné kroky se s ozvěnou rozléhaly chodbou a doznívaly někde daleko nad mou hlavou.
S každým krokem, každým ušlým metrem, se mé srdce řítilo stále rychleji kupředu. Splašeně bilo a strach se postupně začal zmocňovat opět mé mysli. Vyběhla jsem ze vchodu, nevšímala si okolí a jen se splašeně řítila kupředu. Po několika minutách jsem si uvědomila, že nejdu do školy, ale mířím opačným směrem.
Kolem mne se tyčily veliké stromy a s každým metrem lesní porost stále více houstl, až nebylo domy vůbec vidět.
Zanechala jsem civilizaci daleko za sebou a sama se potloukala v jiném světě, poslouchala probouzející se les a tiše našlapovala, ve snaze nenarušit toto poklidné místo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anie Anie | Web | 28. června 2013 v 18:36 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že je všechno v pořádku :) Tak ti přeji krásné a hlavně slunečné prázdniny !!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama