Ledový kosatec 15

8. července 2013 v 1:35 | Ziwa |  Ledový kosatec

15.díl


Tiše jsem za sebou zaklapla dveře a jednou otočila klíčkem v zámku. Vše jsem nastražila tak, aby to vypadalo, že ještě spím. Bylo to píše ze zvyku, než z povinnosti. Stejně jsem věděla, že se rodiče nebudou obtěžovat mne kontrolovat, ale člověk přece nikdy neví, jestli se zrovna dnes nestane něco jinak, než obvykle. Může jim rupnout v bedně a půjdou mě zkontrolovat, jestli jsem opravdu zalezlá v pelechu a spím. Pro jistotu jsem pokoj zamkla a klíček teď vysí na kroužku společně s klíči od bytu, které mám schované v kapse bundy.
Nemám trpělivost čekat na výtah a tak, zatím co se pomalu plouží nahoru do patra, seběhnu potichu do přízemí po schodech. Dveře nechám s třísknutím zaklapnout a rychle běžím na místo dnešní schůzky. Když mne obklopí les, donutí mne to zpomalit a vychutnávat si plně tu příjemnou atmosféru divoké přírody. Poslouchám probouzející se les a potichu našlapuji sotva viditelnou pěšinkou mezi stromy. Kdesi v korunách stromů se právě probouzejí ptáci a jejich rozespalé štěbetání se rozléhá kolem. Nad mou hlavou zaslechnu datla ale on sám zůstal mým očím ukryt. Nedaleko přes cestu přeběhla malá veverka, v tlamičce nesla oříšek a jakmile měla příležitost, hbitě se vyšplhala do koruny nejbližšího stromu, kde se mi ztratila z dohledu.
S úsměvem jsem přišla na naše smluvené místo a posadila se na rozloženou deku, kterou jsem si s sebou přinesla. Batůžek jsem odložila stranou a čekala, až přijde. Čekání si zatím krátím pozorováním té odlehlé strany města, kterou pomalu začínají zaplavovat červené paprsky probouzejícího se slunce a oči se mi začínají pomalu klížit. Po chvíli vzdorování nakonec stejně usnu a propadnu se do snu o minulosti.
Nevím, jak dlouho jsem spala, ale když se konečně opět probudím, nejsem už sama. Erik sedí tiše vedle mne a pozoruje krajinu před sebou.
Pohnula jsem se a jeho plášť, který přeze mne přehodil, sklouzl na zem.
,,Promiň, spala jsem dlouho?" Posadila jsem se a zastrčila si za ucho pramen neposedných vlasů. Erik se pouze usmál.
,,Ani ne, přišel jsem před pár minutami." Pohledem jsem se zastavila na žlutém kotouči, zářícím na modré obloze a tváře mi zrudly, když jsem si všimla, o kolik vystoupal výš, zatím co já jsem spala. Mrkla jsem na hodinky a zjistila, že jsem prospala dlouhé tři hodiny.
,,Měl jsi mě vzbudit, takhle nic nestihneme." Zamručela jsem omluvně. Teprve teď jsem si Erika pořádně prohlédla. Vypadal stejně jako vždy, věci měl čisté a delší černé vlasy mu poslušně spadaly na ramena. Náhle mne napadla myšlenka, kde asi tráví každou noc, nebo kde se schovává, když není se mnou nebo na mne nedává pozor.
,,Copak?" Všiml si mého zkoumavého pohledu.
,,Nic, jen mne napadlo, kde se celou dobu schováváš." Povídat si s ním mi přišlo zcela normální, proto mne nenapadlo, zbytečně před ním své otázky tajit.
,,Jestli se bojíš, že tě nechávám samotnou, nemusíš mít strach."
,,Chodíš přespávat do Cloedie?"
,,Ve své zemi nejsem teď moc vítán. Obzvlášť po tom incidentu před pár dny." Mrkl na mne.
,,Promiň. Nechtěla jsem, abys měl kvůli mně nějaké problémy." Myslela jsem to upřímně, ale on se rozesmál.
,,Nemusíš se omlouvat. To, že jsem tě našel je spíše dar, než prokletí." Smál se a já se na chvíli pozastavila nad tím, co řekl. Opět jsem se vrátila myšlenkami ke své zemi.
,,Mé zemi."
Kupodivu to pomyšlení se mi líbilo čím dál tím více, i když jsem stále odmítala uvěřit, že je to pravda, ale svým způsobem jsem tu skutečnost už přijala.
,,Řekneš mi tedy, co za moc bych měla mít?" Zeptala jsem se ho zvědavě. Erik zvážněl.
,,Než tě začnu učit, měla bys něco vědět o samotné Cloedii a jejím lidu. Potřebuješ se naučit vše o zvycích tamnějších lidí a jejich rozdělení."
,,Mám si dělat poznámky?" Nemohla jsem se ubránit kousavé poznámce. Najednou zněl jako učitel.
Erik se na mě trochu přísně zahleděl, ale pak k mému překvapení přikývl. Vylovila jsem tedy z batohu tužku a sešit, který jsem si pro všechny případy vzala s sebou a začala si dělat poznámky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 May ♥ May ♥ | Web | 8. července 2013 v 12:53 | Reagovat

Těším se až se společně dostanou do země Cloedie. ;) Opravdu jsem na ni zvědvá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama