Ledový kosatec 17

12. července 2013 v 1:13 | Ziwa |  Ledový kosatec

17.díl


,,Je to přesně to, co jsi doteď dělala, aniž by sis to uvědomovala. Člen královské rodiny otevře bránu a místo toho, aby do ní vstoupil, pošle na druhou stranu pouze svou duši. Jeho tělo zůstane na místě a dělá to, co by s tělem dělala duše, kdyby se stále ještě nacházela na svém místě. Například napíše diktát, aniž by o tom duše měla ponětí." Mrkl na mne a já si vzpomněla na hustě popsanou stránku na konci hodiny češtiny.
,,Duše pak bloudí navštíveným světem. Je to vlastně, jako bys byla neviditelná. Dotážeš manipulovat věcmi a vnímáš vše, co se kolem tebe děje. Dokonce můžeš i promlouvat s lidmi, se kterými se setkáš, ale musíš být velice, velice opatrná." Nabádal mne a mně se začala točit hlava z té přemíry informací. Pomalu jsem se v tom začala utápět. Využila jsem chvíle, kdy se odmlčel, abych si vyndala z batůžku nachystaný oběd a rozdělila se s ním. Uvítala jsem pauzu, protože můj žaludek se už opravdu svíral hlady.
Pročítala jsem si veškeré poznámky, zatím co jsem do sebe cpala jeden toust za druhým a zarazila se u dvou slov. Ze stránky na mě volalo oslovení Temní Stopaři.
,,Eriku, co znamená Temní Stopaři? Ono je jich víc druhů?" Vyprskl smíchy a hned na to se začal dusit toustem, ze kterého si právě ukusoval. Musela jsem ho praštit do zad, aby opět mohl popadnout dech.
,,Vlastně ano. Ti, se kterými jsi se setkala, byli Temní. Co jsem ti neřekl je, že Cloedie má ještě jednu odvrácenou stranu. Stranu Temna, na kterou nesvítí sluneční paprsky. Každá strana má své vlastní království, Mágy, Stopaře, stráže i poddané. Jen každý z nich vypadá trochu jinak. Ti, se kterými jsi se setkala, byli z Temné strany. Světlí Stopaři jsou zcela jiní. Vypadají víc jako obyčejní lidé."
Znaveně jsem se svalila na deku a snažila se aspoň trochu si urovnat rozutíkané myšlenky. Pohled mi padl na slunce, které se už začalo posunovat po modré obloze k západu. Ani se mi nechtělo uvěřit, že už tu sedíme skoro celý den. Přišlo mi to jako pár vteřin.
,,Zmatená?" Vytrhl mne z myšlenek Erikův tichý hlas.
,,Trochu.. No, spíš trochu víc, než jsem si ze začátku myslela, že budu." Připustila jsem po chvíli zdráhavě. K mému příjemnému překvapení se mi nesmál.
,,Takže..." Odhodlala jsem se k otázce, která mne napadla při jeho vypravování. ,,Ty jsi vzdušný Mág?"
Ckvíli na mne zůstal překvapeně zírat, než pomalu, váhavě přikývl.
,,Vadí ti to?" Jeho otázka mne zaskočila.
,,Proč by mi to mělo vadit?" Vyhrkla jsem dřív, než jsem se stačila zarazit. Pak mi svitlo.
,,Myslíš pro to, že patříš k nejslabšímu rodu?" Němě přikývl a odvrátil ode mne pohled.
Nějakou dobu jsem nebyla schopna slova, avšak pak jsem se rozesmála. Nemohla jsem si pomoc. Přišlo mi to hrozně k smíchu.
,,My jsme ale dvojka. Mág, který se stydí za své schopnosti a princezna, která odmítá tomu, že je princezna, uvěřit." Utírala jsem si slzy smíchu a zachytila jeho pobavený úsměv.
,,Jak říká moje kamarádka: Hledali se, až se našli." Hned po té se rozesmál i on. Atmosféra se okamžitě opět uvolnila.

,,To není fér!" S hlasitým nadáváním jsem skopla boty do kouta a zavřela za sebou dveře. V pokojíčku jsem se rychle převlékla a spěchala dodělat mé dnešní povinnosti. Připadala jsem si jako Popelka, která spěchala z plesu domů, aby macecha nic nepoznala. V tomto případě se však princezna neúčastnila žádného plesu, ale byla na přednášce o svém světě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama