Ledový kosatec 18

14. července 2013 v 1:16 | Ziwa |  Ledový kosatec

18.díl


,,Prej: Do zkoušení se pustíme až zítra." Brblám si, zatím co vyndavám umyté nádobí z myčky.
,,Ts...! To určitě." Konečně sebou hodím na postel a vezmu si do ruky sešit s dnešními poznámkami.
,,A já si myslela, že o víkendu si od učení odpočinu." Zahuhlám nesouhlasně, ale stejně se nedokážu ubránit mírnému úsměvu. Pustím si mp3 a začtu se do poznámek, avšak dlouho mi soustředění nevydrží. Před očima mi totiž opět začne vyvstávat obrázek té ženy a já zatoužím ji opět spatřit. Odložím tedy zápisky a sešplhám z palandy. Už už se chci vydat ven a hledat Erika, když se donutím potlačit ten dotěrný pocit až na dno mé mysli.
,,Nemůžu teď přece Erika otravovat." Zatřásla jsem hlavou a donutila se sednout si k počítači. ,,Byl se mnou celý den. Musím mu dopřát taky trochu soukromí. Cvičit budeme až zítra. Slíbil to."
Na pár prchavých chvil mne ovládla myšlenka, že bych se do Cloedie mohla zkusit vypravit sama. Pak jsem si ale vzpomněla na Erikova varovná slova: Snaž se vyvarovat tomu, abys se zase nevědomky propadla do brány. Mohlo by se totiž stát, že bys tam propadla celá, a to by nebylo vůbec dobré. Aspoň do doby, než se svou sílu naučíš ovládat.
,,Ach jo!" S povzdechem jsem sáhla po myši a začala klikat na jednotilvé ikonky. Pokud jsem dobře pochopila, tak těm nevědomým výletům vyhovovalo, když jsem byla nesoustředěná, nebo si pustila fantazii na špacír. Takže od teď už žádné psaní ani bezmyšlenkovité bloumání.
,,No, tak to bude ještě zajímavé."Pomyslela jsem si, než jsem se pustila do prezentace na chemii. Sice jsme měli ještě několik dnů, než ji budeme muset odevzdat, ale když nemohu dělat nic jiného... Aspoň se nějak zaměstnám.

Za okny se už začalo stmívat a slunce bylo z poloviny schované za kopci, když jsem konečně dodělala poslední úpravy a naposledy stiskla uložit.
Protáhla jsem si ztuhlá záda a urychleně běžela zvednout mobil, který se náhle rozdrnčel.
,,Prosím!"
,,Jano, dneska se nevrátíme. Přijedeme v pondělí." Ozval se nekřáplý hlas té přestárlé barbíny.
,,Dobře." Nevím proč, ale místo úlevy jsem pocítila tíživý strach.
,,Ne, aby sis do bytu někoho tahala. Žádný večírky! To, že nejsme doma neznamená, že si budeš moct dělat, co budeš chtít. Nezapomeň na své povinnosti!" Zavrčela pištivě, než hovor ukončila. Ani nečekala na mou odpověď.
,,A koho bych asi tak podle tebe měla zvát?" Povzdechla jsem si. Zvláštní bylo, že se mi jedno jméno okamžitě vybavilo.
Zatřepala jsem hlavou, abych se zbavila dotěrných myšlenek, položila mobil a šla si napustit vařicí vanu. Z toho několika hodinového sezení člověk značně promrzne.

Seděla jsem u televize s ručníkem na hlavě, zachumlaná do deky a znuděně přepínala programy. Nemohla jsem sehnat nějaký film, který by se mi líbil.
,,To dneska vůbec nic nedávaj?" Zamručela jsem naštvaně a přepla další tři kanály. Za okny už panovala neproniknutelná tma a z opuštěného bytu na mne začala doléhat tíseň. Ještě více jsem se tedy schoulila a konečně našla film, na který se dalo aspoň trochu dívat. S napětím jsem čekala, jak ta detektivka skončí a jestli se jim podaří najít vraha. Samým napětím jsem si až začala okusovat nehty na rukou a s očima přibitýma k obrazovce, hltala každou vteřinku napínavého děje. Ani jsem si nevšimla, že tma za okny zhoustla a svit měsíce a hvězd byl zakryt těžkými mraky, ze kterých se na zem začala snášet záplava děšťových kapek.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama