Ledový kosatec 19

16. července 2013 v 1:30 | Ziwa |  Ledový kosatec
Jana se nic netušíc dívá na detektivku. Uvidíme, co vše se může ukrývat v kapkách deště.

19.díl


Ke konci filmu mi zbývalo už pouhých pár minut. Zachumlaná v dece jsem napjatě sledovala detektiva, který se proplétal bludištěm nějakých podzemních tajných chodeb a vůbec netušil, že ho sleduje vrah. Tma za okny ještě více zhoustla a muž v televizi vstoupil do slepé uličky. Za ním se cosi mihlo a než se stačil otočit, mrtvolné ruce mu sevřely hrdlo a ostré špičáky upíra se mu zakously do krku. V ten samý okamžik z nebe sjel blesk a já si všimla znetvořené postavy, tisknoucí se na sklo balkonových dveří. Její prasečí očka mne upřeně sledovala.
Hrůzou jsem začala ječet a snažila se utéct. Nohy se mi však zamotaly do teplé deky a já upadla. Když jsem se ohlédla za sebe. Už tam nikdo nestál. Nebe bylo klidné a po mracích ani stopa. Neodvažovala jsem se však přiblížit blíž, abych se podívala zda jsou suché i chodníky.
V momentě jsem zatoužila po přítomnosti svého Mága. Chtěla jsem, aby byl u mě, protože jsem věděla, že bez něj neusnu. Byla jsem doslova pološílená strachy a jen on mi mohl zajistit pocit bezpečí. Než jsem však stačila cokoliv udělat, najednou mne objali nečí paže a já zděšeně opět začala ječet a snažila se neznámému vymanit. Ten mi však okamžitě přikryl ústa rukou a ještě pevněji stiskl ve svém náručí.
,,Pššš. To nic. To jsem já. Uklidni se, Jano, prosím. Už je dobře." Tiše a naléhavě mi známý hlas šeptal do ucha to, co jsem tolik potřebovala slyšet. Už je dobře. Je tam se mnou. Instinktivně jsem se otočila a zabořila mu tvář do ramene. Z očí se mi spustily slzy, způsobené šokem a úlevou. Ani se mi v tu chvíli nechtělo přemýšlet nad tím, jak se ke mně dostal. Byt byl zamčený, pokud tedy vím. Ale je tady toho ještě hodně, co nevím a tak jsem se to rozhodla pro teď neřešit.
,,Už je dobře." Jemně mi kroužil rukou po zádech a já se po chvíli začala uklidňovat a víčka se mi sama od sebe začala zavírat. Nechtěla jsem. Nechtěla jem usnout, ale únava si se mnou dělala co chtěla a já se jí za chviličku s nesouhlasným zamručením poddala.
Ráno jsem se pak probudila ve své posteli přikrytá peřinou. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomila, co mě probudilo. Z kuchyně do pokojíku doléhala lákavá vůně a v ústech se mi začaly sbíhat sliny.
Ještě trochu omámeně jsem sešplhala z palandy. Mohla jsem jen tušit, že mě na ni Erik dostal pomocí svých schopností a vydala se do kuchyně. Ve dveřích jsem zůstala chvíli zaraženě stát a sledovala Erika, který se celkem obratně ochomítal kolem plotny. Na stole stály dva hrnky s horkým čajem a na talířky zrovna skládal smažená vajíčka se slaninou.
,,Dobré ráno." Pozdravil, když si mě konečně všiml. ,,Půjčil jsem si kuchyň. Doufám, že ti to nevadí."
,,Ne. Díky za snídani." Ještě celá rozlámaná jsem zasedla ke stolu a Erik naproti mně. Postřehla jsem, že by mi rád něco řekl, ale nějak se k tomu neměl. S povzdechem jsem se tedy začala vyptávat zase já.
,,Jak jsi se sem včera tak rychle dostal?" Zeptala jsem se na první věc, která mě napadla.
,,Zavolala jsi mě k sobě." Odpověděl prostě a usrkl horkého čaje.
,,Zavolala?" Pouze nechápavě pozvednu obočí. Erik přikývl.
,,Byla jsi vystrašená a tvé podvědomí prostě uposlechlo nevidomý příkaz. Dostat mě k tobě. Otevřela jsi bránu a přemístila sem do bytu."
Němě jsem na něj zůstala zírat. Vůbec jsem nevěděla, že něco takového jde, ale... Když si zrekapituluju posledních několik dní, nejspíš by mě už nemělo udivovat vůbec nic.
,,Fajn, co se teda včera v noci stalo? To na balkoně... To byl Stopař, že?"
,,Jo. Když tě tehdy našli, věděli, že tu někde bydlíš, ale nemohli hledat. Museli být opatrní, aby je nezahlédl někdo z lidí. Ta bouřka v noci jim pomohla se zkrýt. Nikdo v takovém hnusném počasí tu nevychází ven a měsíční svit byl utlumen těmi mraky. Takže se mohli ukrýt ve stínech o hodně snáz."
,,A co voda? Ta by měla smazat stopy, ne?" Nešlo mi na rozum, proč naše policie má vždy strach z deště, který maže stopy a těmhle by to nemělo vadit?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 May May | Web | 16. července 2013 v 22:46 | Reagovat

No, dívat se za děsivé bouřky na takový film a ještě kdybych věděla, že po mě jde něco jako stopař :D To bych fakt nedala :D
A tak, ještě že si Erika nevědomky zavolala, a navíc jí ještě udělal snídani. :) Moooc pěkný servis.

2 May May | Web | 17. července 2013 v 20:31 | Reagovat

Ano, ta trilogie od Kerstin Gier vypadá zajímavě :D Mě se na tom příběhu hlavně líbí to autorčino pojetí cestování v čase.

Zatím jsem četla pouze první díl (Rudá jako rubín) a skutečně to bylo dobré. :)

Momentálně taky čtu zrovna jinou sérii, ale plánuji, až budu mít čas, přečíst si i zbylé dva díly. Ty anotace mě rozhodně lákají. :D

Jinak, jen taková otázka, protože mě to docela zajímá (psala si to do komentáře)... Co máš teď rozečtené? :)

3 May May | Web | 17. července 2013 v 21:45 | Reagovat

Hmmm... :) U série Škola noci jsem se prozatím dostala k pátému dílu :D

Teďka ujíždím po knihách od Cassandry Clare. Ten kdo má rád fantasy-romantiku, upíry, vlkodlaky, čaroděje nebo démony... všechno si člověk v autorčiných knihách najde. Vytvořila opravdu pestrý svět :D

Pokud si od ní nic nečetla, mohu jen vřele doporučit ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama