Ledový kosatec 23

24. července 2013 v 0:09 | Ziwa |  Ledový kosatec
Tak co myslíte, dokáže si Jana Erika usmířit? A jak asi vyřeší ty noci?

23.díl


Když konečně zazvoní konec školy, jsem ze dveří jako první, ani nepočkám, až nás učitelka uvolní. Za sebou nechávám pár nechápavých pohledů, ale to mi je jedno. Musím mluvit s Erikem a všechno mu vysvětlit. A nejspíš vím, kde ho hledat. Když nepřijde on za mnou, tak si budu muset poradit sama.
Zrovna zabíhám za roh našeho paneláku, že to vezmu zadem, když mi pevná zem pod nohama zmizí a neviditelná ruka mne vyzdvihne do vzduchu. Je to tak rychlé a nečekané, že stačím pouze vyjeknout a zděšeně sleduju vzdalující se chodník. Batoh, který jsem v leknutí upustila se nadzvedne a plachtí za mnou.
Vítr mě zanese až na střechu, kde mě pustí a mé věci položí vedle. Přede mnou stojí Erik a jeho pohled opravdu není jeden z těch příjemných.
,,Ehmm... Ahoj." Nervozně přešlápnu z nohy na nohu. Opravdu nevím, co jsem po tom ránu čekala. Že se jeho nálada za těch pár hodin zlepší a on mi řekne: To je v pořádnu Jano. To se přece stává každému? Tak tohle asi ne.
,,Víš, co jsi provedla?!" Vypálí okamžitě bez pozdravu a jeho tón je stejně naštvaný, jako jeho pohled.
,,Nikdo mě neviděl." Snažím se hnedka hájit, ale jeho to neobměkčí.
,,To máš jediné štěstí. Co sis myslela! Víš, jak je pro tebe to cestování nebezpečné, mohli tě chytit!! Mohlo do brány spadnout i tvé tělo!! Stačila by jediná chybička a bylo by všechno ztraceno!!" Křičí.
Jen tam tak stojím a nechám ho. Ani se nesnažím bránit. Pouze čekám, až se uklidní a pak si o tom s ním budu moci v klidu promluvit. Teď by mě stejně neposlouchal. Ale... Co mu vlastně mám říct na svou obhajobu? Ať řeknu co řeknu, výsledek to stejně neovlivní.
Po chvíli přestane křičet a jen se na mě vyčítavě dívá.
,,Proč's to vlastně udělala?" Zmoženě si sedne. Najednou mi přijde jako stařeček a ne jako pouze o rok starší kluk.
,,Usnula jsem. Nedávala pozor." Rozhodnu se nezapírat. ,,Mluvila jsem se svou matkou a ta mi pomohla pochopit svou moc i z té jiné stránky. Víš, že tvé a mé užívání brány je úplně jiné?" Zadívám se na něj. V jeho očích se mihne překvapení.
,,Takže už víš jak na to?"
,,Už stačí jen cvičit a brzy už to budu umět."
,,Fajn. Čím dřív, tím líp. Teď ještě vyřešit ty noci."
,,Na to jsem už možná přišla." Začnu opatrně o tom, o čem jsem s ním chtěla původně mluvit. Nejsem si jistá, jak na můj nápad zareaguje. Přece jen to je šílenost.
Pozorně se na mě zadívá, jako by nevěděl, jestli se má bát nebo ne.
,,Když jsem tam byla, všimla jsem si, že mají převrácený čas."
,,Ano. Mezi světy je časová smyčka, která obrací den v noc a noc v..." Zarazí se a vytřeští oči, jako by říkal: To snad nemyslíš vážně!! Já se jen usmála.
,,To nejde! Ne, to ti nedovolím!" Opět vyskočí na nohy.
,,Proč ne? Sám přeci víš, že se musím naučit ovládat svou moc. A tady jsem nejvíc zranitelná, když všichni spí, tudíž v noci. Nebylo by nejlepší utéct před tím tak, že se schovám někde, kde mě hledat nebudou? Navíc oni nevědí, že umím procházet branou. Zabijeme tak dvě mouchy jednou ranou. Já se budu procvičovat ve svých schopnostech a učit se o Cloedii, zatím co budu schovaná před jejich slídivými čenichy."
,,Jo, přímo jim pod nosem." Zabručí nesouhlasně, ale vidím, že o tom začíná přemýšlet.
,,Říká se, že pod svícnem je největší tma." Zazubím se na něj vesele. Vím už, že na můj nápad kývne. Sice se mu nemusí zrovna kdo ví jak zamlouvat, ale bude souhlasit, když to má zaručit mé bezpečí.
,,Tak dobře." Povzdechne si nakonec poraženě. Radostí mu skočím kolem krku.
,,Díky!" Lepšího Mága a hlavně kamaráda, jsem si nemohla přát.
,,Teď bys mohla jít napsat Monice, jestli nechce na ty vaše brusle. Vím, že tě lákala. Když nebudeme muset cvičit přes den, tak bys s ní mohla chvilku pobýt. Než to tu budeme muset opustit." Pobídne mě. ,,Neboj, budu tam."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama