Ledový kosatec 25

28. července 2013 v 0:21 | Ziwa |  Ledový kosatec
A máme tu prví setkání Moniky a Erika, jak tohle asi dopadne?

25.díl


,,No... Když to co děláte je tak zajímavé." Ozve se po chvíli a já na něj vytřeštím oči. Dívá se na mě štěněčím pohledem, pro něj tak netypickým, až mě to rozesměje. No posuďte sami, copak byste se v téhle chvíli vydrželi nesmát? To prostě nejde.
Erik se nafoukne jak bublina a uraženě se ode mě otočí, čímž docílí pouze toho, že se prohnu v pase a málem se udusím smíchy. Místo aby to napravil to ještě zhoršil. Cítím slzy, které se mi začínají drát do očí. Rychle si je setřu a pokouším se uklidnit, protože Monika si to zamířila přímo k nám.
,,Tohle není dobré. Chtělo by to nějakou výmluvu."
,,Snad to nebude tak zlé." Šeptne nazpátek.
,,Věř mi, v tomhle ohledu je horší než Stopař." Potvrdím své obavy a oba se tomu přirovnání chtě nechtě musíme zasmát.
,,Už je ti líp?" Monika zastaví před lavičkou a zvědavě si Erika začne prohlížet. Je mi jasné, že se snaží horečně přijít na to, kdo to je. Ještě štěstí, ža na sobě nemá ten svůj dlouhej černej plášť.
,,Jo." Přikývnu. Je mi jasné, že se chce zeptat kdo to je, ale já jí to nehodlám ulehčovat. Jen ať si ještě chvilku namáhá hlavinku. Já taky ještě nepřišla na nějakou rozumnou výmluvu, kterou bych se jí rozhodla nakrmit a on mi zdá se nepomůže, když vidím ten jeho úšklebek.
Abych se nějak zaměstnala a oddálila nutnost jí odpovídat, sehnu se k tašce a vytáhnu pití. Koutkem oka postřehnu, jak se jí oči rozzářily náhlým poznáním. Co ta její hlavinka zase vymyslela? No tak na to jsem zvědavá. Žíznivě se napiji.
,,Jo tak proto jsi neměla čas? Tos mi mohla klidně říct, že máš rande, já bych to pochopila." Vypadne z ní a vzápětí ji ohodím minerálkovou sprškou a začnu se dusit, jak jsem v náhlém šoku něco z té bublinkaté tekutiny vdechla do plic. Erik se nade mnou pohotově skloní a začne mi bušit do zad, jen aby Monča nezahlédla jeho stěží potlačovaný smích.
,,Cože?! Tak... tak to ale není!" Začnu horečně koktat, když se zmůžu na slovo. Mé plíce se už dostatečně vzpamatovali s velkou podporou mého, nyní smíchy polomrtvého, Mága, který mi do nich nepřestává vhánět čerstvý vzduch. Potrvá ještě chvíli, než se budu moci nadechnout sama, bez něčí pomoci. Pitomé astma!!
,,Není?" Posmutní a upře na mě svůj modrý pohled. Najednou nevím co říct. Obrátím se tedy na Erika s prosbou o pomoc. Tomu zajiskří v očích a ovine mi jednu ruku kolem pasu, aby si mne přitáhl blíž.
,,Pravda je, že jsme se tu dneska potkali jen náhodou. Na tom rande jsme byli už včera. Však víš, jaké to má doma. Její rodiče by mě zabili, kdyby zjistili, že se mnou chodí." Rozpovídá se a já jen žasnu, jakou nehoráznou lež to vymyslel. Nejsem schopna ani odporovat a čekám, co z toho vyplyne.
Monika vysí na každém jeho slovu a zdá se, že mu věří. Tak nějak mě to nutí přemýšlet nad tím, jestli náhodou nepoužívá nějakou tajnou magii, o které mi neřekl, nebo třeba hypnózu, aby ji donutil uvěřit.
,,Abych nezapomněl, jmenuju se Erik. Ty jsi Monika, že?" Podá jí ruku na pozdrav. Zkoprnělá spolužačka ji přijme a lehce zrůžoví. Na souhlas pouze kývne. Všimnu si, jak pohledem Erika uznale hodnotí a i já musím uznat, že mu to v těch černých kalhotech s několika řetízky a bílé košili strašně sluší.
,,Tví rodiče se vrací dneska?" Stočí svůj pohled na mě a kecne si na studenou asfaltku. Jakmile udělá tohle gesto poznám, že zavětřila drby a dřív, jak za dvě hodiny nás nepustí. Vím na sto procent, že až jí odpovím, začne se vyptávat na to, jak dlouho jsme spolu, pak přejde na to, jak jsme se seznámili a nakonec začne smutnit, že ona je jediná ze třídy, kdo si ještě nikoho nenašel.
,,Jo, vrací se večer." Kývnu na její otázku a čekám.
,,Jak dlouho už jste spolu?" V očích jí vzplane zvědavost.
,,Krátce." Odpovím a Erik kývne.
,,A jak jste se seznámili?" Poposedne nedočkavě na studené zemi, čímž se pošoupne blíž k nám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama