Ledový kosatec 28

3. srpna 2013 v 0:44 | Ziwa |  Ledový kosatec

28.díl


,,Tak mi řekni něco o tomto světě. Už vím o tom, že tu jsou dvě hlavní království, lidé se pak dále dělí na Stopaře, Mágy a poddané. Je tu Temná a Světlá strana a... To je asi všechno. Zatím." Vypočítám mu na prstech.
,,Dobrá. Začnem tedy Temnou stranou. Říká se jí tak pro to, že na ni nikdy nesvítí sluneční paprsky. Střídá se jim sice den a noc, ale tu poznají pouze podle barvy měsíce. Ve dne je azurově modrý a v noci krvavě rudý. Jinak, co se týče obyvatel... Oni nemají Královské rodiny. Jejich území je rozděleno spíše na teritoria. Hlavní vládce je vždy démon s postavením lorda a ten si vládne po svém. Většina démonů pak vládne nějakým živlem, proto se mohou porovnávat s Mágy." Odmlčí se a já mám najednou pocit, že si něco nechal pro sebe. Že mi něco zatajil.
,,No... To je asi vše, co o ní potřebuješ znát. Podrobnosti se doučíš později. Nejhlavnější je teď Světlá strana...." Dá se do vyprávění a za chvíli mi z toho jde hlava kolem. Tak trochu začínám litovat, že jsem se do tohohle dala uvrtat, ale dozvídám se od něj i několik zajímavých informací sama o sobě, i když on to nejspíš považuje za smyšlený příběh. Obyčejnou legendu. Těch pár dní, co ho znám, mě samotnou už naučilo, že vše je možné. On sám žije v pohádce, tak proč, když existuje svět jako je tento... proč by nemohl existovat příběh i o někom, jako jsem já?
Vím, že jsem divná. Vždy jsem byla, ale... teď už vím, proč tomu tak je a že vše, co se mi kdy přihodilo, mělo svůj důvod. Jedním uchem se snažím poslouchat Erika a zároveň přemýšlím, jak mu říct že nejsem zcela tím, za koho mě má.
,,Přiznám se, nedává mi to smysl." Zavrtí najednou odevzdaně hlavou. ,,Už tolikrát se všichni snažili přijít na to, proč se tě tak urputně snaží zabít, ale nikdo neví. Kdyby to bylo jen kvůli tvému nástupu..." Zapřemýšlí.
Vím, jemu to možná smysl nedává, ale já už našla odpověď.
,,První úplněk osmnáctého roku. To je přesně za tři roky." Podívám se na něj.
,,Ale..." V očích mu hraje nepochopení.
,,I já mám svá kouzla. Pozemská." Odpovím mu na nevyřčenou otázku. Náhle vidím, jak mu v očích vzplály jiskry pochopení.
,,Stačí, když vydržíme ještě tři roky. Kolik se toho dá za tu dobu naučit?" Přemýšlím nahlas.
,,Všechno." Odpoví mi, a když se na něj podívám vím, že myslíme na to samé.
,,Až se vrátí tvá sestra." Dá mi přesné datum a vstane. Ani jsem si nevšimla, že je po poledni.
,,Ale... vždyť u nás je ještě noc." Nechápavě zamrkám.
,,To je sice pravda, ale i tak se potřebuješ trochu prospat. Nemůžeš spát celý den ve škole. To by bylo podezřelé." Ve vzduchu zůstane vyset věta, kterou sice nevyřkl, ale já vím, že na ni myslel. Rozesmutní mě to. Čekala jsem, že to bude později. Věděla jsem sice, že musíme spěchat, ale okolnosti jdou proti nám. Nezbývá mi tedy nic jiného, než vše připravit na příjezd Karly.
Domů nás tentokrát přenesu já a zalezu do postele. Zítra... Vlastně ne, už dneska večer, budu muset znovu ponocovat. Nelíbí se mi, že se vše vyvrbilo takhle, ale nejspíš je to pro mě nejlepší řešení. Čistý řez. Oni brzy zapomenou a ostatní? Monika si možná občas vzpomene, ale jinak nikdo jiný. Nemám ve třídě mnoho přátel, což je možná v této situaci to nejlepší. Větší loučení bych nejspíš nesnela. S překulením na druhý bok usnu neklidným spánkem.

Zdá se mi to jako příliš brzy, když se mi u hlavy rozdrnčí budík a já jsem nucena opět vstát a jít do školy. Jsem celá rozlámaná a nevyspalá. Jestli se dneska udržím vzhůru, mi v tuto chvíli přijde jako nadlidský úkol a to byla prosím teprve první noc! Vážně nevím, co budu dělat příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama