Ledový kosatec 31

9. srpna 2013 v 1:16 | Ziwa |  Ledový kosatec
Co myslíte, jaké asi tajemství Erik před Janou schovává?

31.díl


Proberu se ve třídě, zrovna když zvoní na přestávku. Ani si nevšimnu, že učitelka právě něco připomíná a rychle se sbalím. Musím za Erikem a to co nejrychleji. Ta jeho přehnaná reakce... To nemohlo být jen tak. Já mu své tajemství řekla a myslím, že je na čase, aby mi i on řekl, co přede mnou tají.
,,Moniko?" S batohem na rameni přejdu ke zmatené polužačce.
,,Jano, stalo se něco? Nevypadáš moc dobře." Starostlivě si mě prohlíží.
,,Ano, totiž ne... Potřebuju, abys mě omluvila u učitelky a kdyby ti odpoledne volali mí rodiče, řekni jim prosím, že jsem s tebou. Šly jsme k tobě hned po škole. Ano?" Mluvím naléhavě a netrpělivě sleduju hodinovou ručičku. Jestli si neposíším...
,,Dobře, ale co se stalo?" Nepřestává se vyptávat a já začínám ztrácet trpělivost.
,,Promiň, to ti nemůžu říct. Ne teď. Jednou ti to možná všechno vysvětlím, ale teď sama nevím... Prosím." Sepnu ruce v prosícím gestu. Začínám už být opravdu zoufalá. Každou chvíli zvoní a jestli narazím na učitelku, už mě nepustí.
,,Běž." Usměje se Monika a já vystřelím ze třídy jako blesk. Proženu se kolem skříněk a slepě se rozběhnu někam neurčitě do ulic. Vůbec netuším, kde by mohl být, ale zkusím se vést instinktem, jako když jsem ho hledala poprvé. Spoléhám, že mi pouto, které mám se svým Mágem, napoví kde ho hledat.
Teprve, až když vběhnu mezi stromy, si uvědomím, kam že to mířím a přidám do kroku.
Když už se blížím k místu, ucítím kolem sebe silný poryv větru. Zaraženě zůstanu stát a zírat na to, co zbylo z mého tolik oblíbeného místa. Stromy v okruhu pár metrů jsou vyrvané z kořenů a rozštípané silným vichrem na třísky, které pod sebou drtí drobný vřes, pokrývající okolní zem. Skála, na které se vždy tak ráda sluním, je rozpukaná a na okrajích dokonce chybí několik desítek centimetrů. Uprostřed toho všeho stojí Erik se svěšenou hlavou, ruce zaťaté vpěst a celé jeho tělo se chvěje vztekem, který už nedokáže déle udržet.
Najednou se bojím na něj promluvit... Jít blíž... Jen bezradně stojím na místě a čekám, co se bude dít. Po několika dlouhých minutách přestávám hlídat čas, když tu Erik náhle pozvedne hlavu a zadívá se do dálky.
,,Před sedmadvaceti lety, se v rodině ohnivých Mágů, kteří sloužili tvé rodině, narodil dlouho očekávaný potomek. Rodiče mu dali jméno Aion. Byl ozdobou svého rodu, nejlepší ze všech a rada rozhodla, že se stane Mágem prvorozeného následníka trůnu. Nikdo netušil, že sejde na scestí. Stalo se to, když mu bylo deset let. Jeho matka byla povolána do služby. Démoni se bouřili, protože královna si vybrala za svého manžela obyčejného vesničana, což považovali jako zradu jejího postavení. Pošpinění rodu.
Království Světla sice vyhrálo krutou válku, ale Aionova matka byla zabita. Tehdy přestal věřit Světlu a obrátil se k Temnotě. Utíkal z domu a získal si postavení ve službách tvého strýce, který nenáviděl svou sestru a jejího muže.
Otec se Aiona vydal hledat na stranu Temnoty a seznámil se tam s démonkou, která mu učarovala. Začali se spolu vídat a po čase jejich vztah přerostl v něco víc než pouhé přátelství. Ona, z lásky k němu, uzavřela své demonické schopnosti a vydávala se za pouhého člověka. Přidala se na stranu Světla a brzy se jim narodil syn. Rodiče byli šťastni, ale rodina začala mít podezření, protože chlapec se ohně bál. Nikdy se ho nenaučil ovládat. Velice brzy po jeho narození se zjistila pravda o jeho matce a ona i se svým synem byla nucena utéct. Skryla se na straně Temnoty. Zemřela před třemi roky, ale ještě před tím mi pomohla naučit se ovládat vítr. Aion ji zabil." Domluvil a utichl. Já se nezmohla na žádnou reakci. Pouze stát a snažit se vstřebat právě zjištěné informace.
,,Nikdy jsem ti o sobě neřekl pravdu. Pochopím, když se mnou už nikdy nebudeš chtít mít nic společného." Mluví tiše a mě se začínají drát do očí slzy. Tak to proto jsou si s tím Ohnivcem tak podobní.
,,Už bych měl jít. Drž se, brzy si najdeš lepšího Mága." Jeho slova mi na vteřinu zastaví srdce a donutí rozhýbat ztuhlé končetiny. Vrhu se k němu a pevně jej obejmu.
,,Nechoď. Jsi jediný, komu věřím. Nechci nikoho jiného, tak prosím zůstaň."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama