Ledový kosatec 32

11. srpna 2013 v 1:27 | Ziwa |  Ledový kosatec
Někdy děláme až příliš ukvapená rozhodnutí, ve snaze ochránit ty, na nichž nám záleží... které milujeme více než sebe. Ne vždy je ale to rozhodnutí správné. Mnohdy v dobré víře uděláme něco, co naše blízké ještě více potopí. Co jim ublíží více, než kdybychom pouze přihlíželi z povzdálí.

32.díl


Erik si mě přitáhne do náruče a sevře v pevném obětí. V tu chvíli se rozpláču. Nedokážu ty proradné slzy už déle zadržet. Já si vždy ztěžovala na svou rodinu a on zatím... V porovnání s ním jsou mé starosti malicherné. Pokud teda odhlédnu od toho, že na mou hlavu vypsal strýc nehoráznou odměnu a nejradši by mě viděl pod kytkama. Není nad to mít milovanou rodinu, že?
,,Promiň. Promiň mi to." Sama nevím, proč se mu omlouvám, ale tak nějak cítím, že to musím říct. Všichni ho opustili. Vlastní rodina zavrhla za používání vzduchu místo ohně a bratr mu zabil matku.
,,Zůstaň se mnou a já tě už nikdy neopustím." Odtáhnu se od něj a pohlédnu mu do smutných očí.
,,Zůstaň mým Mágem a já budu tvou princeznou. Společně sesadíme mého strýce z trůnu, který mu nepatří a já pak budu navždy vládnout Cloedii, jako její královna a ty mě budeš chránit, jako můj Mág. Už nikdy nebudeš sám. Já budu navždy s tebou." Mluvím k němu naléhavě a v rukou svírám jeho plášť tak úzkostlivě, jako bych se bála, že mi každou chvíli zmizí. Že mě nechá samotnou. On se však pouze smutně usměje, přikývne a pak mě k sobě opět pevně přivine.
,,Navždy." Zašeptá to jedno jediné slovíčko, po kterém se donutím usmát a zaplašit dotěrné slzy.
Teď byste mohli namítat, že jsme Monice nelhali a opravdu spolu chodíme, ale tak to není. Možná se k sobě chováme až moc důvěrně, ale ani jeden z nás to nepovažuje za lásku. Máme se rádi, to ano, ale spíše jako bratr a sestra. Nic milostného v tom nehledejte.
,,Pokusím se to vysvětlit matce, ano?" Odtáhnu se od něj a on mě pustí. Sedne si na zem s němým souhlasem.
,,Pohlídej prosím mé tělo, než se vrátím." Usměji se na něj a lehnu si na zem. Hlavu si položím do jeho klína a zavřu oči, abych o vteřinu později stanula před mým bývalým domovem. Poprvé si všimnu černého nebe bez hvězd a měsíce, který by mi ukázal cestu. Naštěstí louče dostatečně osvětlují cestu tmou a já po několika marných pokusech konečně stanu před dveřmi do matčiných komnat. Zhluboka se nadechnu a nikým nezpozorována vstoupím. Má matka nervózně přechází po pokoji a něco si pro sebe mumlá. Starostlivá vráska na čele mi napoví její strach.
,,Mami?" Opatrně na ni promluvím a ona polekaně nadskočí.
,,Linett? Jsi v pořádku? Neudělal ti nic?" Otočí se prudce ke mně. Vidím na ní, že by se ke mně nejradši vrhla, ale nemůže. Nevidí mě.
,,Jsem v pořádku. Neboj se." Snažím se ji uklidnit, ale její další slova mě zamrazí.
,,To je dobře. Neboj se, už ti neublíží. Mluvila jsem s Aionem. Souhlasil, že tě bude chránit místo něj. Nechci, abys byla v blízkosti někoho tak moc nebezpečného. Najdeme ti nějakého jiného vzdušného Mága, který ti pomůže, když budeš potřebovat." Sdělí mi rozradostněně a já málem omdlím.
,,To snad nemyslíš vážně!!!" Zaječím na ni a je mi jedno, že mě může kdokoliv slyšet. V hlavě mám pouze jediné... Jsem totálně v háji!
,,Co se stalo? Snad si nemyslíš, že tě nechám v blízkosti někoho natolik nebezpečného." Obhajuje své jednání. Rychle se vzpamatovala z prvotního šoku a okamžitě si zase nasadila chladnou masku ledové královny. Navíc mě děsně začíná štvát ta její, až příliš přehnaná, mateřská péče. Vím, roky mě neviděla (to vlastně nevidí ani teď) a tak se snaží napravit, co zameškala, ale trochu to přehání. Tohle mě opravdu děsně štve!!
,,Ne a proto mě předhodíš jeho bratru, který zabil jeho matku a jako poslušný pejsek plní všechna strýcova přání!!" Prsknu na ni naštvaně. I v té tmě vidím, jak znatelně pobledla a nadechuje se k protestu, ale nenechám ji říct ani slovo.
,,Nic o mně nevíš, ani o něm a už si dovoluješ dělat závěry?! Kdybys nebyla tak zaslepená a chvíli poslouchala, co ti chtějí ostatní říct! Rozdělovat Mágy podle živlů na silné a slabé je pitomost!" Ječím na ni jako smyslů zbavená. Ona jen zkoprněle stojí a poslouchá.
,,Když jsem se poprvé setkala s Aionem... Chtěl mě zabít, ale Erik mě zachránil. To on mi řekl všechno o Cloedii. To on mi pomáhá učit se zlepšovat své schopnosti. Učí mě vše, co budu potřebovat, abych mohla převzít trůn a hlavně... To on je ten, kdo se mě snaží udržet naživu! On! Ne Aion!! A jen tak pro tvojí informaci, Erik je Aionův mladší bratr. Jeho matka však byla démon, a proto ji Aion zabil. Erik je z Ohnivé rodiny, ale jeho živlem je vzduch. Takže... tvé přání je splněno. Mám mága z Ohnivé rodiny, jen nepoužívá oheň." Poslední větu už pouze šeptám. Nemám sílu na ni dál křičet.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama