Ledový kosatec 35

17. srpna 2013 v 1:54 | Ziwa |  Ledový kosatec
Předešlým dílkem jsme se nadobro rozloučili se Zemí a od teď se celý děj přesouvá do Cloedie. Doufám, že stojíte stále při mě :D

35.díl


Ani jsem si neuvědomila, že brečím, dokud si mě Erik nepřitáhl do náruče a nesetřel slané stopy z mých tváří.
,,Pšš. To bude dobré. Za chvíli to přebolí." Zašeptá tiše a pevně mě obejme. Jeho slova proboří stavidla a já se rozeřvu naplno. Slzami smáčím jeho bílou košili a odmítám se ho pustit. Křečovitě v prstech žmoulám sametovou látku, div že ji nerozdrtím a vzlyky pohlcuje Erikova hruď. On jen trpělivě stojí a čeká. Chlácholivě mi rukou přejíždí po zádech, až dokud se neuklidním a neodtáhnu se od něj.
,,Promiň." Zakňučím tiše a utřu si stopy po slzách z tváří. Ruce se mi při tom klepou tak moc, že si málem vypíchnu oči. Snažím se dýchat zhluboka, ale jen díky svému Mágu se mi daří předejít dalšímu astmatickému záchvatu. Nečekala jsem, že budu takhle vyvádět. Že to odloučení ponesu takhle...
Než jsme zmizeli, stihla jsem ještě zehlédnout Moničinu ustaranou tvář. Teprve tehdy jsem si uvědomila, jak moc toho nechávám za sebou. Celých třináct let mého pozemského života. Všechny vzpomínky na dětský domov a kamarády, které jsem tam měla. Školka a má první velká láska, která mi vydržela až do nástupu na základní školu. Tu radost, když jsem se dozvěděla o tom, že budu mít sestřičku a to netrpělivé čekání, až se konečně narodí. Smutek a nástup temných dní, kdy jsem objevovala tajemství knih a nekonečné možnosti fantazie. První paprsek nového světla v podobě mé nejlepší kamarádky a pak konečně někdo, kdo mě popadl za ruku a jednou pro vždy vyrval ze spárů té zrádné samoty. To všechno už patří do minulosti. Kapitola mého života jménem Jana již neexistuje a vrací se zpět Linett, která ji nahradí. Obyčejná dívka z děcáku zmizela a nahradila ji princezna. Je ironií osudu, že toto byl vždy hlavní námět mých povídek. Jako bych ve skrytu duše věděla, že je to pravda. Ne... Jako bych si psala vlastní osud.
,,Tak jdeme? Myslím, že jsi mi chtěl něco ukázat, než jsme museli tak narychlo utéct." Pokusím se na Erika usmát a popošoupnu si na rameni batoh.
Erik jen překvapeně zamrká, nad tou náhlou změnou v mém chování, ale nijak to nekomentuje. Jen se na mě tak nějak soucitně podívá a pak mě vezme za ruku a vede do lesa.
Teprve teď se rozhlédnu kolem nás. Nepoznávám to tu. Nebe je stále ještě temné, bez hvězd a měsíce. Vzduch je doslova vařicí a jediný zdroj chladivého vánku mě drží za ruku. Naštěstí mi to nehorázné vedro za chviličku přestane vadit, jak se mé tělo automaticky přizpůsobí okolí. Erik sebou trhne a rychle mě pustí.
,,Promiň." Zazubím se na něj. V duchu si přičtu malé plus. Tohle je snad poprvé, co se mi ho podařilo polekat. Sice to bylo neúmyslné, ale stejně. Kdy se mi zase poštěstí něco takového?
,,To nic." Usměje se nazpátek a opět vykročí vpřed. Za ruku mě už ale nevezme. Nejspíš se bojí, že by se opět popálil.
,,Eriku, kam mě to vlastně vedeš?" Trochu mě zaráží směr, kterým jsme se vydali. Nevím jak to vím, ale někde ve skrytu duše cítím, že se vzdalujeme od hranic mého království a míříme na Temnou stranu.
,,Do království Daimon. Je tam někdo, koho bych ti chtěl představit." Odpoví mi, aniž by se na mě otočil a pomocí své schopnosti soustředěně prozkoumává okolí.
Jdu za ním poslušně jako pejsek. Nemám důvod bát se, i když nemíříme zrovna na přítelské území.
Zamračeně se rozhlížím kolem, a tak si nevšimnu, že Erik zastavil a málem ho porazím. Naštěstí nás vítr včas podepře a zabrání tak našemu pádu.
Chci se mu omluvit, ale než stačím cokoliv říct, Erik mi zacpe ústa rukou, popadne mě kolem pasu a vmžiku zmizíme v korunách stromů. Zadívám se dolů a náhle si přeji, abych to nikdy neudělala. Pod námi je smečka zvířat, co jsou nejspíš vlci. Mohutní černí obři s oranžovýma očima. Drápy, že by jimi mohli v klidu párat ocel a tesáky, které s přehledem mohou konkurovat v trvrdosti diamantům. Každá ta stvůra má dva huňaté ocasy, s kterými by mohla přerážel menší stromky. Velikostí mi připomínají pozemské tygry.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nila Nila | Web | 18. srpna 2013 v 0:31 | Reagovat

Ahoj! Máš obrovský talent! Přihlaš se do naší literární soutěže!
MMD-úžasný blog

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama