Ledový kosatec 37

21. srpna 2013 v 1:10 | Ziwa |  Ledový kosatec
O ouu, Erik má průůšvih :P

37.díl


Ani jsem si nevšimla, že mě Erik pobavně pozoruje. To až jeho tiché pochichtávání mě vytrhlo z překvapení.
,,Co je?" Trochu nechápavě se na něj zadívám.
,,Něco takového jsi asi nečekla, co?" Zazubí se na mě. Musím přiznat, že má pravdu. Opravdu jsem nečekala, že tady, na Temné straně, budou démoni tolik podobní lidem. I když...vzhledem k tomu, že je Erik z poloviny démon, jsem to mohla čekat. Pane bože! Jsem přeci spisovatelka! Psala jsem spoustu povídek, ve kterých jsem psala o démonech a jejich kozlech. To jsem byla až natolik vystrašená, že jsem si opravdu neuvědomila tu skutečnost? Démoni z vyšších vrstev a ti, kteří jsou civilizovanější, jsou přeci vždy zobrazování v lidské podobě.
,,Asi jsem se zbláznila." Zatřesu hlavou ve snaze vyhnat zmatenost z mysli. Zhluboka se nadechnu, než se odhodlám vykročit vpřed.
,,Půjdeme?" Otočím se na svého Mága a snažím se při tom nevnímat tu děsuplnou auru, kterou je toto místo doslova přesyceno. Přiznávám, že kdyby se mnou nebyl Erik, nikdy bych se nevydala do těch ulic. To už bych se radši postavila Irisiným vlkům, a že z nich jsem měla opravdu hrůzu. Erik mě po pár krocích předběhne a vede davem na druhou stranu. Nestačím se ani pořádně rozhlížet kolem sebe, jak moc se bojím, abych ho neztratila z očí. On, narozdíl odě mě, se tu totiž vyzná.
,,Pospěš, za chvíli bude svítat. Musíme to do té doby stihnout." Otočí se na mě a ještě přidá do kroku. Musím popoběhnout, abych mu stačila. Proplétá se davem mrštně jako had a já se s ním jen marně snažím srovnat krok. Tak se stane, že nedávám moc pozor na cestu a nohy se mi zamotají. Hodím na zem princeznovského placáka, ale nemyslete si, žádná ladná piruetka, žádné královské zamávání rukou a pak ladné sesutí na zem. To ne. Doslova jsem tam sebou uprostřed té špinavé ulice plné démonů švihla jak pytel cementu a při tom se zamotala do dlouhého pláště. Mám takový dojem, že jsem cestou k zemi i do někoho vrazila, ale moc jistá si tím nejsem. Naneštěstí se mé obavy potvrdí ihned, jakmile zvednu hlavu. Nade mnou se sklání démon a k mé smůle nevypadá zrovna lidsky. Potlačím odpor a touhu zvracet, když pomyslím na to, že jsem se něčeho takového dotkla. Opravdu kouzelná představa, jen co je pravda.
,,Hej! Co na mě tak čumíš! Co?!" Zavrčí a chapadélka na jeho bradě a ústech se začnou vlnit a proplétat.
,,J... Já se omlouvám." Zakoktám a otřesu se odporem.
,,Omlouváš? Tak ty se omlouváš!" Zahřmí. Rozhlédnu se, ale nikdo si nás nevšímá. Kde je ksakru ten Erik, když ho zrovna potřebuju? Zatracenej mág!
,,Tvá omluva je mi k ničemu. Vrazilas do mě." Sklání se nade mnou s hrozivou grimasou a já už začínám vidět andělíčky.
Náhle mne hrubě popadne za límec a vtáhne do jedné z temných uliček, kde se mnou praští o hrubou stěnu. Naštěstí se mi podaří náraz na poslední chvíli trochu zmírnit rukama, které natáhnu před sebe. Sice si odřu dlaně o hrubou omítku, ale to je mi teď absolutně jedno. Lepší to, než zlomený nos a vypadat pak jak brejlovec. Jen počkej, Eriku, až mi přijdeš pod ruku. Já si to s tebou ještě spočítám. Brblám si v duchu, zatím co démon se mnou opět smýkne. Nohy mám tak zamotané, že už mne neunesou a já se svezu k zemi. Prudce se nadechnu, odhodlána na Mága zavolat, když mi ta zrůda stiskne hrdlo tím odporných chapadlem. Fajn, tak pomoc se volat nebude. Tohle bude opravdu kouzelný konec Cloedijské princezny, uškrcena v temné uličce medůzovitým démonem. Vážně úchvatné.
Před očima se mi začínají míhat hvězdičky a já vím, že to není způsobeno stiskem kolem mého krku. Zatracené astma!! Eriku, kde jsi!
Ani si neuvědomuji, že ode mne někdo toho démona odstrčil a on mne pustil. Skrze mlhu vnímám, že se nade mnou někdo sklání a přivolaný vzduch mi pomalu plní plíce a nutí mne pravidelně dýchat. Správně, nádech a výdech. Nádech a výdech. Dýchej Jano.
Zamrkám a konečně trochu zaostřím na postavu přede mnou. Sklání se nade mnou Erik s omluvným pohledem a starostmi, vepsanými ve tváři. Očividně ho to dost mrzí, ale mně je to fuk! Jsem na něj momentálně tak naštvaná, že mi jeho výčitky jsou naprosto ukradené. Rozpřáhnu se a bez varování mu jednu natáhnu. S potěšením sleduji jeho červenající se tvář s otiskem mé dlaně. Překvapeně na mě zamrká.
,,Ty blbče!!" Zavrčím na něj naštvaně. ,,Ty jsi opravdu Mág na baterky!!" Rozkřičím se na něj a vstanu. Erik přede mnou stojí se sklopenou hlavou a nechává na sebe řvát.
,,Proč jsi mě tam nechal! Sakra, vždyť víš, že se tu nevyznám, že mi jdou po krku a ty si mi klidně zdrhneš a necháš mě v tom davu samotnou! No, jestli chceš mít zaškrcenou princeznu, místo živé, tak v tom klidně pokračuj. Já bych ale ráda předem věděla, co mám čekat! Jen nevím, jak by vám mohla vládnout mrtvola, ale jestli máš plán?" Přejdu na konci svého proslovu z křiku do normálního konverzačního tónu a poslední otázku doprovodím pokrčením ramen. Ten blázínek stojí přede mnou jako hromádka neštěstí a odmítá se na mě podívat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama