Ledový kosatec 41

27. září 2013 v 1:46 | Ziwa |  Ledový kosatec

41.díl


Stále ještě trochu omámeně následuji Erika do jídelny, kde na nás už čekají majitelé sídla.
,,Dobré ráno." Pozdravím při vstupu do místnosti. Daimon se na mě jen zamračí, zatím co Iris vyskočí a vrhne se mi kolem krku.
,,Ááá, naše Ledová princezna se nám konečně probudila. Už jsem se začínal bát, jestli jsi neusla na věky." Směje se a já se na kratičkou chvíli pozastavím nad oslovením, které použil. Jen lehce povytáhnu obočí a podívám se na Erika, který se najednou zatváří, jako kdyby neuměl počítat do pěti.
,,Na mě se nekoukej. Já nic neudělal." Začne se okamžitě bránit, až se tomu musím smát. Stočím tedy svůj pohled na bělovlasého démona, který mi vysí kolem krku.
,,To je tajemství." Mrkne na mě a přiloží si ukazováček ke rtům. ,,A teď se pojď najíst, pak ti chci něco ukázat. Pomůžu ti naučit se vše, co budeš potřebovat, abys pochopila základy chování šlechty a její hystorii. Naučím tě i vše, ohledně tvé moci. Daimon s Erikem si pak vezmou na starost tvou obranu. Šerm, lukostřelba a jízda na koni. Nakonec do rozvrhu ještě musíme vsunout vštěpování rozkazů. Jako cvičný panák nám poslouží Erik." Vychrlí na mě to kouzelné stvoření, které mi připomíná spíše nějakou vílu, než démona.
V jeho proslovu mě však zaujme hned několik slov, která mi zabrání zabývat se jeho vzhledem.
,,Počkat, mou sílu? Já myslela, že s tím mi pomáhá Erik a jaké vštěpování rozkazů?" Tohle se mi ani trochu nelíbí.
,,Ty sis asi nevšimla, že?" Promluví poprvé za celou dobu Daimon.
,,Nevšimla?" Připadám si, jako Alenka v Říši divů. Dneska opravdu nic nechápu.
Daimon místo odpovědi kývne na Irise a naše spojené dlaně. Ani jsem si nevšimla, že mě vzal za ruku.
,,Tvůj otec byl z poloviny démon a tím pádem se na tebe přenesly nějaké jeho schopnosti. Musela sis všimnout, že jsi trochu jiná, než ostatní. O tom vlastně vypovídá i ta maska, za kterou se schováváš. Jsi jediná, kdo snese Irisův mrazivý dotek, což znamená, že máš stejné schopnosti jako on. Ostatně, Erik má stále ještě popálenou dlaň, jak jsi se ho tehdy dotkla." Jeho pohled je stále nezúčastněný a ledový. Mrazivější, než Irisova dlaň. Jak sakra může vědět o mé masce?
Takže, můj otec byl poloviční démon. No, přiznám se, že mě to ani trochu nepřekvapilo. Po tom všem, co se přihodilo, jsem to tak trochu čekala. Co mě ale zarazilo, bylo Daimonovo prohlášení, že mám stejné schopnosti jako Iris. No, když o tom tak přemýšlím, mělo mě asi překvapit více to zjištění, že můj otec byl částečný démon, než to, že Iris a já jsme stejní. Přímo to bilo do očí.
,,A to vštěpování rozkazů?" Zeptám se na další věc, která mě zajímá.
,,Jako členka hlavní královské rodiny máš schopnost vštěpovat Mágům rozkazy. Pouze jim do podvědomí umístíš svou myšlenku, rozkaz, který nesmí porušit. Tuto schopnost mají i ostatní královské rodiny, ale pouze členové hlavní rodiny mohou vštípené rozkazy jiných vládců vymazat a přepsat."
,,Takže Mágové jsou vlastně taková dvousečná zbraň. Jsou ke svému pánu sice velice loajální, ale když se najde někdo vyšší, mohou svého chráněnce i zabít." Ani jsem si neuvědomila, že svou myšlenku pronáším nahlas, než se na mě stočili tři udivené páry očí.
,,Vlastně máš pravdu." Promluví po chvíli ticha Erik. ,,Ale ty by jsi se neměla bát. Ty jsi jediná nejvyšší, takže ti nikdo z nás nemůže ublížit. Teda, když se naučíš nás ovládat. Do té doby se může stát cokoliv." Jeho slova mě měla nejspíš utěšit, kupodivu se stal pravý opak. Čím pak to asi bude?
,,Děkuju, to mě uklidnilo." Ušklíbnu se na něj kysele.
,,Rádo se stalo." Zašklebí se nazpět. Možná by i něco dodal, kdyby nás Iris nedonutil zasednout ke snídani. Přiznám se, že i když jsem tak dlouho nejedla a ještě před několika minutami mi žaludek zpíval hlady, teď najednou nemám na jídlo ani pomyšlení. Vše nahradila zvědavost a nedočkavost.
Pouze silou vůle se donutím sníst aspoň trochu. Jen něco málo, abych uchlácholila tu kručící věc, která se velice nepříjemně hlasitě dožadovala pozornosti. Takovej trapas!

Připadala jsem si jak na jehlách, když jsem čekala až se páni uráčí vstát od snídaně a jít mi ukázat to, co slibili. Každou chvíli se na židli zavrtím a juknu se buď na jednoho a nebo na druhého a ti prevíti se ještě baví!!
,,Půjdeme teda?" Zvedne se Iris po pro mě nekonečné době a vesele se na mě zazubí. Okamžitě vyskočím ze židle a společně s Erikem ho následujeme do chodby. Zastaví se až po delší době u nějakých dveří, za kterými zmizí. Zvedavě tedy nakouknu za ním a pusa mi málem vypadne z pantů. Přede mnou se rozprostírá knihovna, ale jaká. Stěny jsou rámované vysokými policemi až ke stropu a v zadní části jsou dokonce ještě udělané uličky. Uprostřed je stolek s pohodlnými křesly. Takovými, které vídáte při prohlídkách v hradech a zámcích a strašně moc by jste si chtěli vyzkoušet, jak se v nich asi sedí.
,,Páááni." Nedokážu nevyslovit to slovíčko nahlas.
,,Počkej s tím, až uvidíš to překvapení." Mrkne Iris a přejde k jedné z polic. Povytáhne jednu knihu a poodstoupí. Chvíli se nic neděje, když tu najednou se stěna pohne a odsune.
,,Pojďte za mnou." Pobídne nás a zmizí ve tmě. Musím se sama pro sebe ušklíbnout. Tajné dveře v knihovně? Ó jak originální. To by mě opravdu nenapadlo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama