Ledový kosatec 42

29. září 2013 v 1:03 | Ziwa |  Ledový kosatec

42.díl


Opatrně našlapuji tmou a v duchu proklínám kontaktní čočky, přes které skoro nevidím, ale přemůžu touhu si je vyndat z očí a třísknout s nimi o zem. Naštěstí se před námi za chvilku začne chodba prosvětlovat a mé oči se přizpůsobovat.
Omámeně zůstanu stát ve dveřích. Jestli mi knihovna přišla velkolepá, tak nevím, jak bych měla nazvat toto místo. Ledová podzemní jeskyně, kterou protéká křišťálový potůček. Stěny jsou pokryty slabou vrstvičkou ledu, který se leskne jako démanty. Celý prostor je prosycen magií, která jemně doráží na smysly a jako duha tančí na chladivém povrchu. Ze stropu vysí ledové krápníky, ze kterých kape voda a na hladině tvoří navzájem se protínající, velké kruhy.
,,Teď opatrně, ať nespadnete do vody. Linett by to asi nevadilo, ale ty Eriku bys mohl být za vteřinku mrtvý." Upozorní Iris a vykročí po úzkém chodníčku podél stěny.
,,To je tak nebezpečná?" Erik se s nedůvěrou zahledí na nádherně křišťálovou hladinu.
,,Ta voda má mínus tísíc stupňů. Byl by z tebe rampouch dřív, než by ses stačil rozkoukat co se s tebou děje." Podívá se na něj bílý démon přes rameno a já poprvé mohu spatřit jeho vážnou tvář. Oči ztratily ty nezbedné jiskřičky a zvážněly.
Erik za mnou hlasitě polkne a namáčkne se víc ke stěně.
Jsem zvědavá a tak se trochu víc přiblížím k okraji a nakouknu nad hladinu, ale to už mě neviditelná větrná ruka vtlačí zpátky a přišpendlí skoro až ke stěně. Kdykoliv chci udělat krok stranou, narazím na silný odpor.
,,Linett neblbni, chceš se zabít?!" Vyjede po mně můj Mág, když svůj pokus opakuji už skoro po desáté. Iris vpředu se po nás ohlédne a následně vyprskne smíchy.
,,Neboj, nic se mi nestane. Slyšel jsi Irise, mně by se nic nestalo, to ty jsi z nás dvou teď ten zranitelný." Ušklíbnu se na něj. Nechám ho tam stát a vykročím uličkou dál. Na vodní hladinu se pro jistotu už nepodívám, protože bych nemusela odolat a dotknout se jí. Svým způsobem mě totiž láká. Jako by šeptala nějakou píseň. Velice líbivou, tichou melodii, která ukradne srdce a už ho nikdy nepustí.
Projdu za naším průvodcen nenápadnou zatáčkou a opět zůstanu užasle zírat před sebe. Jeskyně zde utvořila rozlehlou místnost. Voda v úzkém potůčku podemlela břehy a rozlila se do podzemního jezera. Uprostřed jezera je menší ostrůvek, jehož dominantou je vysoký, mohutný strom. Jeho nádherná, rozlehlá koruna jakoby se ochranitelsky tyčila nad velkým zrcadlem, které je vsazeno do safírového rámu. Zem kolem je pokryta křišťálovými květy rozkvetlých kosatců.
Magickou duhu na hladině sem tam protne stříbřitý přízrak maličkých víl, které tančí na květech a drobných vlnkách. Vzduch je prosycen jejich šepotem a zpěvem květin.
,,To je překrásné." Šeptnu okouzleně. Mám pocit, že kdybych mluvila více nahlas, tak to kouzlo zmizí. Že bych ho zabila.
Iris mlčky přikývne a převede nás po křišťálové lávce, které jsem si před tím nevšimla. S téměř posvátnou úctou vstoupím na půdu pokrytou kosatci. Neodolám a okamžitě se k nim skloním. Rozkvetlé jsem je ještě neviděla. V matčině zahradě byla pouze poupata, zamrzlá v čase. Skoro se až bojím dotknout se skleněného květu, jehož jádro září safírově modrou. Smaragdový stonek s listy zdobí vodní kapky, stékající po okvětních plátcích. Vypadá to, jako by květiny tiše plakaly.
,,Linett, pojď blíž, něco bych ti chtěl ukázat." Upoutá mou pozornost opět bílý démon a připomene mi tak, kvůli čemu jsme sem vlastně přišli. Nechám Erika Erikem a přiběhnu k jeho bratranci, který stojí u zrcadla.
,,Víš, co je to za strom?" Zeptá se a já jen zakroutím hlavou.
,,Strom Života. To on tká vlákna našich osudů. V jeho korunách jsou ukryty příběhy všech obyvatel Cloedie, ať už zemřelých, žijících nebo těch, kteří se teprve narodí." Vysvětlí mi a já s úctou vzhlédnu do koruny.
,,Co tu ale dělá to zrcadlo?" Nechápu přítomnost křišťálu před sebou.
,,Když si před něj stoupneš a řekneš své jméno, ukáže ti celý tvůj rodokmen. Je to okno do duše Stromu Života."
,,Takže... takže když se mu představím, ukáže mi jména všech mých příbuznýc? Kdo s kým žil, jména dětí...?"
,,Ano, od prvního narozeného po posledního žijícího." Usměje se na mě. Chtěla bych to vyzkoušet. Tak moc bych chtěla znát svou rodinu... Už už se nadechuji, že se představím, když si vzpomenu....
,,Eriku? Jaké je mé celé jméno?" Otočím se na svého Mága, který se zamyšleně dívá na malé, éterické bytosti. Ty najednou přestanou tančit na ledových květech a přitančí k nám.
,,Vaše jméno, nesmí být vysloveno, dokud Váš strýc stále vládne této zemi. Nikdy nevíte, kdo poslouchá." Zachichotá se mi u ucha zvonivý hlásek. Jen zmateně zamrkám na Irise.
,,To jsou nymfy tohoto místa. Jsou spojeny se Stromem a znají mnoho tajemství. Mohou ti odhalit budoucnost, ale většinou mlčí." Pokrčí rameny a vypadá stejně překvapeně, jako já.
,,Toto je vaše rodina, Výsosti." Jedna z bytostí ukáže na zrcadlo a okamžitě se vzdálí. Skleněný povrch se zachvěje, jako by byl z vody a po chvíli se vynoří pavučina jmen. Po tváři se mi rozlije úsměv, když zjistím, co už jsem dávno tušila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melaficent Melaficent | Web | 3. listopadu 2013 v 18:48 | Reagovat

Ahoj :) Nominovala som ťa do Liebster blog award :) Viem, že teraz asi nemáš moc času, ale ak by ti to vyšlo... :) http://melaficent.blog.cz/1311/liebster-blog-award

2 Anie Anie | Web | 9. listopadu 2013 v 12:21 | Reagovat

Ahoj vidím že jsem už druhá, co tě nominovala...no nic, pokud by se ti chtělo tady je článek : http://life-in-words.blog.cz/1311/liebster-blog-award

3 Atanai Atanai | 30. listopadu 2013 v 12:11 | Reagovat

:)  tak ja som ťa síce nikam nenominovala, ale budem sa tešiť na pokračovanie ... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama