Ledový kosatec 43

22. března 2014 v 22:10 | Ziwa |  Ledový kosatec
Tak po hoooodně dlouhé době jsem se konečně dokopala k tomu, abych něco sesmolila a hodila to sem. Doufám, že jsem všechny tou hodně dlouhou pauzou neodradila. Užijte si další dílek a přeji hezké čtení :D



43.díl



Nevím, jak dlouho jsem tam jen tak tiše stála a prohlížela si tu jemnou pavučinu jmen, než nás Iris pobídl k návratu do sídla. Mlčky jsem ho následovala, ponořena do vlastních myšlenek o své budoucnosti. Nevěděla jsem nic. Neznala jsem svou minulost, kromě těch několika mála útržků, které mi prozradil Erik. Má současnost byla zde. Ukryta ve stínech Temné strany Cloedie. Na straně nepřítele, který toužil po mé smrti. Nebyla jsem už Janou, ale zároveň ani princeznou. Byla jsem pouze Linett. Jen jedno jméno z mnoha, které bylo mou součástí. Ale tohle všechno bylo a je. To co bude... Má budoucnost... To slovo mi při pohledu do zrcadla přišlo tak moc nejisté. Tak vzdálené a nejasné... Jako bych si teprve nyní uvědomila, jak moc si zahrávám s osudem. Stačí, abych na své dlouhé cestě udělala jen jediný krok stranou a vše může být ztraceno. Nebude budoucnost... Nebude princezna... Nebude nic! Má země se stane stejně pustou a nehostinou, jako byly písečné pouště na Zemi, kde jsem vyrůstala. Lidé budou utiskování, sužováni krutovládci, jací existovali v dávné pozemské historii...,,
,,Stalo se něco?" Erik mi stiskl ruku a se starostmi na mě pohlédl. Teprve nyní jsem si všimla, že už jsme opustili tmavé chodby podzemního bludiště a sedíme v knihovně. Erik sedí vedle mě a Iris se vytratil neznámo kam.
,,Ne, jen... Jen jsem si teprve teď uvědomila plný rozsah toho všeho. Stačí jedna jediná chyba a vše o co usilujeme bude ztraceno. Děsí mě to, Eriku. Do teď bylo mou největší starostí chodit do školy, dělat si domácí úkoly a starat se o rozmazlenou sestru a najednou..."
,,Najedou ti jde o život." Dopoví za mě větu Iris s určitou jistotou o pravdivosti svých slov.
,,Ano." Dám mu za pravdu a pozorně si ho prohlídnu. Na jeho tváři ale není po nějakém posměchu ani stopy. Nezbedné plamínky v různobarevných duchovkách vystřídal vyrovnaný klid a opatrnost. Jisté soustředění, které jsem u něj ještě neviděla. Jeho tvář nabrala na vážnosti a zmizela z ní ta dětská rozvernost. Posadil se do křesla naproti a na stůl mezi nás položil několik knih, které přinesl.
,,Neboj se, to je normální. Buď ráda, že sis to uvědomila teď. Hned na začátku, než abys na to přišla až když už by bylo pozdě. Takhle si budeš dávat větší pozor na to, co děláš." Konejšivě se usměje a rozvře jednu z přinesených knih.
Zvědavě na ni upřu svůj pohled, ale neodvažuji se promluvit. Tuším, že to,co mi chce Iris říct je velice důležité, ale nebude se mi to líbit ani v nejmenším.
,,Než se budeme moci pustit do nějakého kloudného učení, budeš potřebovat znát historii Cloedie. Nebylo by dobré, kdyby princezna, která nám má vládnout, neuměla zvyky svého lidu. Takže... tvůj první úkol zní, přečíst a nastudovat všechny knihy v této knihovně. Počínaje těmito, které jsem přinesl. Kdyby sis s čímkoliv nevěděla rady, zeptej se Erika, nebo můžeš přijít za mnou. Já teď musím odejít, mám taky nějaké své povinnosti, takže pro vás přijdu až bude oběd. Pak tě čeká stáj a to bude pro dnešek všechno. Hlavně nespěchej. Máš čas tři roky, to je spousta času na zvládnutí toho všeho." Naposledy se usměje a pak nás nechá samotné. Zmučeně se podívám na Erika, který se pobaveně šklebí. Jak já bych mu ten jeho úšklebek tak ráda vymazala z té jeho tváře. Místo toho s povzdechem vezmu do ruky rozevřenou knihu a začtu se do kostrbatých písmen mého rodného jazyka.
Vím, je to možná trochu podivné, že tu čtu něco, co není napsáno obyčejnou češtinou. Ale já těm slovům plně rozumím. Už před nějakou dobou jsem si všimla, že cizí jazyky pro mě nepředstavují problém. Stalo se to v den mých dvanáctých narozenin, když se se mnou stala ta podivná změna. Pár dní na to jsem zjistila, že pro mě neexistuje jazyková bariéra. Jsem tudíž schopna plyně mluvit jakým koliv jazykem, který slyším a stejně je tomu i s textem.
Navíc, Cloedijský jazyk mi přijde strašně krásný. Má tak měkký přízvuk, jako slovenština a zároveň je každé slovo okrášleno jemným nádechem exotiky. Vyslovuje se tak lehce a každé slovo jako kdyby nejdříve tančilo na jazyku, než jej vyslovíte. Trochu jako když ochutnáváte víno. Také je hned nepolknete, ale chvíli si s ním pohráváte. Převalujete v ústech a vnímáte jeho chuť všemi chuťovými pohárky.
Pozorně se prokousávám tím drobným textem a snažím se si zapamatovat co nejvíc všech těch nejpotřebnějších informací. Naštěstí se tahle kniha motá jen a pouze kolem zrození Clodie, tedy její historií, která se odehrávala dávno před tím, než se vlády ujala dvojčata a vtiskla této planetě její dnešní podobu.
Poholdněji se usadím a opřu se o Erika, který mi obtočí ruku kolem pasu, hlavu nechá klesnout na moje rameno a spí dál. V noci toho asi už moc nenaspal, po tom, co jsem ho tak nevybíravě přepadla a nakvartýrovala se mu do postele. Nechám ho tedy spát a raději se opět zaměřím na popsané řádky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama