Rozcestí

12. března 2014 v 21:40 | Ziwa |  Ostatní
Ahoj, vím, že jsem tu strašně dlouho nebyla a spíše se schovávala za své výmluvy. Nebudu říkat, že se to pokusím napravit, protože bych skončila jen u dalšího vykrucování a stejně bych se nedokopala k tomu, napsat nějaký smysluplnější článek. Rok 2013 skončil a já doufám, že s ním skončilo i vše zlé, co se během něj stalo. Říká se, že třináctka je nešťastné číslo a já jsem ochotna tomu i uvěřit. Přišla jsem během krátké chvíle o dva milované členy rodiny. Přišla jsem o šest domácích zvířátek.Stěhovala jsem se... Přišla o svůj virtuální 'domov', který jsem si budovala čtyři dlouhé roky. Občas se přistihnu při myšlence, že bych jej chtěla vrátit, ale to už nejde. Jakmile je jednou něco zničeno, je po všem. Už bych tam nikdy nebyla schopna napsat jediný řádek. Opravdu jsem si tehdy přišla jak nahá. Když zjistíte, že někdo četl váš deníček a vše, co jste tam napsali vám pak zcela překroucené vmete do obličeje... Každý vidí svou pravdu z jiného úhlu, tak jak jejich loutkař chce, abychom ji viděli. A když je loutkař opravdu tak dobrý, dokáže nastolit chaos a zmar. Sám však vyjde jako vítěz.
Pálit za sebou mosty. To je jediné, co umím. To je to jediné, co mě můj loutkař naučil. S klapkami na očích sledovat svět, chvíli v něm pobýt, vše zničit a pak se přesunout zase dál. Bez možnosti učit se. Bez možnosti věřit. Bez možnosti milovat a napravit chyby. Být opravdu jen loutkou, která, když konečně projeví odvahu vymanit se z našeptávaných lží, díky kterým je svazována a držena tak, kde její loutkař chce, je opět svržena na kolena. Ale k tomu se už nechci vracet. Chtěla bych začít znovu. Znovu si vytvořit svět snů a fantazie. Být volná. Proto jsem se rozhodla postavit se něčemu, čeho jsem se vždycky bála a jít za svým snem. Učinit svůj první krok k novému životu. Studovat obor, který mě vždy tak strašně moc lákal a děsil zároveň. Dnes jsem se však dozvěděla, že nemohu a ani nikdy moci nebudu. Můj loutkař opět vyhrál. Opět si určitě mne ruce a škodolibě se culí a mne nezbývá nic, než mu pogratulovat. Blahopřeji. Zase jsi vyhrál, ale příště... Příště budu skórovat já. Ziwa.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 May ♥ May ♥ | Web | 24. března 2014 v 18:59 | Reagovat

Je fajn mít tě zpátky. :)
Já jsem nijak nepochybovala o tom, že se jednou vrátíš (Proto mě ani nenapadlo smazat z přátel, nebo jinak odstranit odkaz na tvé stránky). Stačilo si jen počkat.
Takové odmlky jsou na blogu zcela běžný jev a každý máme pro svou nepřítomnost vlastní důvody. ;) Momentálně jsem na blogu dost aktivní, ale za pár měsíců to může být úplný opak. No, kdo ví, co bude. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama