Ledový kosatec 48

11. července 2014 v 0:43 | Ziwa |  Ledový kosatec

48.díl



Poslepu vydupu po tajném schodišti do knihovny a vchod za sebou zase pečlivě uzavřu. Po špičkách se proplížím do svého pokoje, kde s botami tradičně třísknu pod postel a šaty přehodím přes křeslo.

Jen ve spodním prádle přejdu do koupelny, kde se vrhnu po všech těch odličovacích serepetičkách a hřebenu. Trvá snad půl hodiny, než konečně zase vypadám jako člověk. Vlasy si svážu do dlouhého copu a jdu hledat něco pohodlného na sebe.

,,Přijdeš pozdě." zavrčí Erik, rozvalený na mé posteli. Už jsem si na tyhle jeho přepady zvykla. Dřív jsem málem vyletěla z kůže, když mi tohle udělal poprvé.

,,To nevíš, že hlavní postavy na scénu vžycky chodí pozdě?" ušklíbnu se jeho směrem, zatím co se snažím narvat obě nohy do jedné nohavice.

,,Zkus tu druhou." podívá se na mě líně Erik. Chvíli mi trvá, než pochopím, co tím chtěl autor říct. Nechápavě se na něj podívám, než pohled přesunu na své kalhoty. S povzdechem vytáhnu jednu nohu a dám ji do vlastní nohavice. Sáhnu po košili.

,,Vypadáš nabručeně." Jen tak tak se udržím, abych mu neskočila po krku.

,,A ty se mi divíš? Od rána se nezastavím." zabručím a začnu si zapínat knoflíčky.

,,Věděla jsi, do čeho jdeš už od začátku."

,,Já vím, bráško, ale i tak... To, že jsem to věděla neznamená, že mě to neporazí. Navíc jste nasadili s Irisem hodně ostré tempo. Tak se nediv, že se po pár dnech začínám hroutit." dozapnu poslední knoflíček a rozhlídnu se po toulci a luku.

,,Vydržela jsi to dva měsíce." prohodí jakoby nic a vstane. Protáhne se. Postel nechá rozválenou a vydá se ke dveřím, které mi přidrží. Společně pak dojdeme na cvičiště.

Postavím se na své místo a napnu tětivu. Zhluboka se nadechnu, zamířím a pustím. Sleduji šíp, který se zabodl do terče. O dost blíž středu, než kdy dřív. Většinou se mi totiž dařilo zasáhnout všecho kolem, krom terče. Teď mám radost, že jsem zasáhla cíl. I když to je pouze úplný okraj. Pár milimetrů bokem a bylo by to zase vedle.

,,Lepšíš se." Erik se posadil na kraj dřevěného mola a nyní se zájmem sledoval mé počínání. Asi se už pomalu přestává bát. No... I když... možná pouze když mám v ruce luk. S mečem jsem ale stále nebezpečnější, než jaderná puma. A to ne jen pro své okolí. Opět napnu a vystřelím. Šíp se zaboří do tvrdého podkladu, tesně vedle svého předchůdce.

Nechce se mi věřit, že už se tu mořím takovou dobu. Není divu, že mi už dochází šampon. Což mi připomíná...

,,Eriku, myslíš, že bych se mohla někdy podívat na Zem?" Vystřelím.

,,Proč?" stočí na mě svůj pohled.

,,Potřebuju si něco nakoupit."

,,Nemyslím, že je to dobrý nápad. Vše, co potřebuješ, můžeš sehnat ve městě."

,,I pozemská kouzla?" pozvednu obočí a konečně se na něj otočím.

,,Není bezpečné, aby jsi se někde jen tak toulala." zamračí se. Jako kdybych to netušila. Pro Erika tak typické!

,,Tak pojď se mnou. Eriku, já ty věci potřebuju. Ještě je brzy na to, je odložit!"

,,Stejně nikam chodit nebudeš. Nechceme zbytečně riskovat." zavrčí nekompromisně. No to snad ne!

,,To mě tu hodláte držet jako vězně po celé ty zbývající tři roky?!" vůbec se mi nechce věřit tomu, co slyším. To přece...

,,Když to bude třeba?" pokrčí teatrálně rameny a já jdu do mdlob.

,,No to si snad děláš srandu!" Měla jsem pravdu. Nakonec jsem bouchla a stačilo si jen chvilku počkat. ,,To přece nemůžete!!"

,,Jsi pro nás až moc cenná..." náhle se odmlčí a otočí po zvuku tichých kroků. ,,Myslel jsem, že jsi to pochopila." odvrátí pohled zpátky, od přicházejícího Irise.

,,To ano, ale nečekala jsem, že tu budu vězněm." nepřestávám se mračit.

,,Nesmíš pouze opustit sídlo, jinak ti nezakazujeme někam chodit." vloží se do naší hádky Iris. A to mě má uklidnit? Spíš se cítím ještě víc pod psa.

,,FAJN!!" bez rozmyslu opět vystřelím. Jen tak, abych nějak uvolnila ten šílený stres. Sleduji hrot šípu, který se znenadání pokryl jinovatkou a trefil střed. Ledové krystalky okamžitě pokryly celý podklad.

,,Hmmm... pěkná rána." démon si se zájmem prohlíží zmrzlý terč, zatím co se mému Mágu na tváři usadí zděšení. Hlasitě polkne a stočí na mě svůj pohled.

,,Začínáš být nebezpečná, víš to?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama