Ledový kosatec 55

23. října 2014 v 0:55 | Ziwa Arlett |  Ledový kosatec
55.díl


Vede mě nějakou cestou kolem řeky. Nestačím se kolem sebe ani rozhlížet, abych si zapamatovala cestu, jak jde rychle. Koutkem oka zahlédnu Irisiny vlky a instinktivně se na něj skoro nalepím. Dívám se, jak jeden z nich zpozorněl a upřel na mě svůj černý pohled. Brzy se ale přidal ke smečce a zmizeli na kraji lesa. Daimon si jich nevšímal. Jako kdyby pro něj nebyli žádnou hrozbou. No... Možná že opravdu nebyli.
Brzy se před námi objevily první domky a my se octli v malém městečku. Byla to spíš taková větší vesnice.
Nechám se vtáhnout do jednoho z domků. Projdeme malou chodbičkou a ocitneme se přímo v království nějaké švadleny.
,,Celosie!" zavolá černý démon a okamžitě k nám zpoza jednoho závěsu vyběhne malá, sádelnatá osůbka. Spíš jsem měla říct, že se přivalí. Pozorně si ji prohlédnu a už na první pohled mi je silně nesympatická. Na sobě má upnuté, korzetové šaty s nařasenou sukní. Je tak tlustá, že se jí špeky převalují přes křiklavě oranžovou látku jako se příliš nakynuté těsto snaží dostat z malé misky. Nemá vůbec žádný krk, nebo ho možná zakrývá trojitá brada, která jí spadá na hruď jako nějaký kaskádovitý lalok. V obličeji mi silně připomíná ropuchu. Blátivě zelené oči jsou příliš velké a vyvalené, jako kdyby ani neseděly v očních důlcích, ale někdo je pouze posadil na sádelnatou tvář a čekal, že se samy od sebe vpijí do rozbředlého podkladu, ale ony zůstaly zatvrzele na jeho vrchu. Nos splýval s tvářemi, takže byly vidět jen jakésy štěrbiny a já si hnedka vzpomněla na čtvrtý díl Harryho Pottera a Lorda Voldemorta. Tahle ženská vypadala jako nějaký jeho nepodařený pokus o zachování rodu.
,,Přejete si, pane?" její pokus o úklonu vypadal asi stejně, jako když rozhoupete dětského dřevěného koníka. Rozkomíhala se dopředu dozadu jako kuželka a trvalo nějakou chvíli, než se opět dokázala rovně postavit.
,,Princezna Jana potřebuje nové šaty. Tyto se nedají nosit." mrsknul po ní kusem zmuchlané látky. Žena ho před sebe plaše rozložila a prohlédla si své dílo kritickým okem.
,,Ale pane, to jsou nejlepší šaty, jaké tu máme. Sama jsem je šila na žádost vašeho bratrance." namítla dotčeně. ,,Těm šatům nic není, dají se nosit." její pohled se stočil na mě a já mám co dělat, abych se zhnuseně neoklepala. Tohle opravdu není můj šálek kávy.
,,Vážně?" povytáhne Daimon obočí a já nestačím zírat. Na látce se během chvilky utvoří několik černých, vypálených kol a vzduch se naplní puchem spálené látky. Celosie na to jen vyvalí své žabí oči a naprázdno několikrát otevře a zaklapne pusu. Mám silné nutkání, abych potichu nedodala: Kvak! Kvak! ale nakonec tomu odolám. Na druhé straně salonku se rozhrne závěs a dovnitř nakoukne rozcuchaná hlava.
,,Šéfko, stalo se něco? Och, dobrý den, Daimone." s mírnou úklonou vejde mladá démonka. Je vysoká a štíhlá. Úplný opak téhle navoněné ropuchy. Má krátké hnědé vlasy, rozlítané do všech stran a přívětivé, bleděmodré oči. Levou tvář jí zdobí několik rudých linek. Kolem dlouhého krku má šňůrku z náprstků a metr, společně s několika proužky látek. Kolem hrudníku omotaný širší pás látky místo trička a dlouhou sukni s rozparkem až do pasu. Pravou ruku jí zdobí pás měděných šupin, které si umě proložila různými kovovými náramky s barevými sklíčky. Na druhé ruce má těsně pod ramenem připevněn řetízek s několika uzounkými proužky látky. Trochu to vypadá jako vzorkovník.
,,Stalo se něco?" zvědavě si mě přeměří pohledem.
,,Ne!" štěkne Celosie ve stejnou chvíli, kdy Daimon odpoví: Ano. Dívka jen povytáhne obočí a pohodlně se opře o futra. Ruce si založí na hrudi. Nevšímá si při tom ropuščina nasupeného pohledu.
,,Potřebujeme nové šaty."
,,A máte nějakou představu?" zeptá se a Daimon mě pobídne, abych se ujala slova. Moc se mi do toho nechce. Ale nemám moc na výběr, navíc, tahle holka vypadá sympaticky. Mám pocit, že mi neukousne hlavu hned, jakmile jí předložím svou prosbu.
,,Mám už jedny koupené, jen bych potřebovala pomoc je nějak doupravit." pozvednu tašku. Dívka se jen usměje a pokyne mi, abych šla za ní.

,,Daimone, můžeš si ji vyzvednout tak za hodinu. Hádám, že se nechceš motat do dámských řečí o módě. Nebo se pletu? Jinak, jmenuji se Argenthea." vyžene démona a představí se mi. Zavede mě do svého kutlochu, jak mi představí svůj pokojík. Mám pocit, že jsem se ocitla v nějakém Látkovém království.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama