Ledový kosatec 60

2. listopadu 2014 v 1:26 | Ziwa Arlett |  Ledový kosatec
60.díl


Je mi jasné, že si s tím musela dát Argenthea práci a přes to na mě z balíčku vypadne další oblečení. Tentokrát to jsou šaty zářivě zelené. Opět s pouhou iluzí korzetu. A jen s minimem ozdob. Na levé straně hrudi začíná pás vloček, který se pomalu stáčí vpravo. Na boku pak spadá dolů, kde se rozšiřuje a jde do ztracena. Jako poslední tam je pak hozena bílá košile a černé kalhoty. Stejné, jako nosí kluci. K nohám mi vypadne lísteček, který zvědavě zvednu. Stojí tam: Doufám, že budeš spokojená. Dovolila jsem si zkusit ještě jeden vzorek, snad se bude líbit. To poslední je dárek ode mne, abys taky chodila v něčem normálnějším. Ve věcech ze Země by jsi tu byla moc nápadná. Takhle budeš mít pohyb o něco snazší. A.
Hned na sebe hodím její dárek a nestačím se divit, jak mi padne. S překvapením ještě objevím dva cestovní pláště. Jeden bílý a druhý černý. Jak tohle všechno mohla stihnout? Nad její rychlostí jen žasnu. I nad tím, jak přesně mě dokázala odhadnout.
Zrovna se vzhlížím v zrcadle, na sobě druhé šaty s bílým pláštěm, když se dveře bez zaklepání otevřou a dovnitř nakoukne Erik.
,,Tak co? Našla jsi ho? Páni, sluší ti to." zhodnotí mé nové oblečení a zavře za sebou. Jako vždy se mi rozvalí na posteli. Ještě před tím mi ale hodí těžký, neforemný balík.
,,Jo našla. Ty mi ušila Argenthea. Co to je?" chrlím na něj jednu větu za druhou.
,,Od nás. Tak nějak totiž Argentheu známe, tak jsme tušili, že u jednoho vzorku to neskončí." mrkne na mě. ,,Jo a máme jít na večeři. Které si vezmeš?" přejede prsty po látce modrých šatů, zatím co já zvědavě nakouknu do balíku, který jsem od něj dostala. Najdu v něm zelené páskové botky na klínku a jedny vysoké, černé boty, v kterých tady chodí snad každý. Přesně tohle jsem potřebovala. Vděčně mu skočím kolem krku a vlepím mu pusu na tvář.
,,Děkuju, bráško. Vezmu si ty zelené. Chvilku počkej, jen se učešu. Ne a nikoho na pomoc nepotřebuju. Žádnou služku, která by mě namalovala, ani učesala. Zvládnu to sama!" prudce ho zarazím, když vidím, že se nadechuje ke slovu a zapluji do koupelny. V rychlosti se na sebe podívám do zrcadla. Mé vlasy už opět nabyly svou původní podobu, takže je jen v rychlosti s pomocí několika nenápadných sponek stáhnu do rozcuchaného drdolu, který sice vypadá, jako kdyby mě někde přapadlo tornádo, ale když to doplním pár pinetkami s perličkami, efekt je vhodný princezny. Oči objedu černými linkami a na horní víčko nanesu jednu zelenou. Černou řasenku a na tváře trochu růžové. Stačí už jen obyčejný bezbarvý lesk a jsem se svým dílem spokojená. A je mi jedno, co si o tom budou kluci myslet. Já chci vypadat jako člověk a ne jak nějaká vyumělkovaná figurína! Zkusím si ještě ty zelené botky. K těm šatům se báječně hodí a vypadá to, že budou i pohodlné. Rychlým pohledem z okna zjistím, že už nemáme moc času, a tak jen vlítnu do pokoje, popadnu Erika za ruku a spěcháme do jídelny. Už několikrát mi Iris vyčítal mou nedochvilnost, ale jaksi jsem se ještě nikdy nenaučila chodit včas.
Při jídle se opravdu snažím a vypadá to, že dneska budu mít opravdu štěstí, aspoň do té doby, než Daimon vyřkne tu osudovou větu.
,,Za dva dny by ses už mohla začít učit s mečem." Nevím proč to musel říkat zrovna, když jsem pila. Překvapilo mě to tak moc, že jsem chtěla okamžitě vyhrknout: Už za dva dny? Vždyť jsem se ještě ani nenaučila dobře střílet? Dnešek mohla být náhoda. Meče mě totiž stále ještě opravdu děsily. No a výsledek byl takový, že mi víno zaskočilo a já poprskala Irise, sedícího naproti mně. Erik mě pohotově bouchnul do zad, díky čemu ale nechtěně vrazil do pážete a ten vysypal obsal talíře, který nesl na hlavu Daimonovi a ještě zahučel někam pod stůl. Na několik vteřin nastalo ohlušující ticho, během kterého jsme si s mým Mágem vymněnili rychlý pohled a okamžitě provedli to nejlepší možné řešení. Rychlý úprk do bezpečí! Sotva se za námi zabouchly dveře, zaslechli jsme Irisův a Daimonův křik a nadávky.
,,Tak tohle se ti povedlo." zhroutil se Erik smíchy sotva za námi klaply dveře mého pokoje. Musela jsem se smát s ním. Pohled na ty dva démony byl k nezaplacení.
,,Myslíš, že mi to Daimon dá sežrat při tréninku?" napadne mě něco, co mě lehce vyděsí.
,,Jako kdyby už teď tě v tom nenechával pořádně vymáchat." odpoví. Musím uznat, že má pravdu. Erik si utře slzy smíchu a podívá se na mě.
,,Ty se někam chystáš?"
,,Chtěla jsem si jít zabruslit." přetáhnu si přes hlavu oranžové tričko a hodím na sebe ty černé, plátěné kalhoty. Chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, že si vezmu věci od Daimonovy sestry, ale pak jsem to zavrhla. V podzemí narazím jedině tak na nymfy a ony vědí, co jsem zač. Nikdo jiný tam být nemůže.

,,Tak si to pořádně užij. Já jdu spát, za dnešek jsem mrtvej." mávne mi a zmizí ve svém pokoji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama