Parilis, záhadná sestřenice - Prolog

5. prosince 2014 v 1:06 | Ziwa Arlett |  Parilis, záhadná sestřenice
Ahojky děcka všeho věku. Přeji vám všem hezkého Mikuláše a zároveň vás vítám u článku, který odstartuje další z mých příběhů. Tentokrát se podíváme do světa Harryho Pottera. Celý příběh se bude skládat ze čtyř pomyslných knih. První, jak jste si jistě všimli v nadpisu, se jmenuje Parilis, záhadná sestřenice. Druhá by se měla jmenovat Parilis, černá kněžka, dále pak Parilis, smutné Bradavice a jako poslední bude, Parilis, poslední dědic. A ano, ti chytří si už určitě všimli, hlavní postavou příběhu bude čarodějka jménem Parilis. Nic víc o ní zatím neprozradím, ale jsem zvědavá na vaše názory ohledně jejího původu. Nic totiž není takové, jaké se to na první pohled může zdát Mrkající No nic, já už se tu přestanu raději vykecávat a propustím vás, aby jste se mohli pustit do čtení. Budu ráda za jakýkoliv názor na novou povídku.

Přeji hezké čtení. Ziwa Arlett

PS: Velká omluva patří těm, kteří mají rádi Ginny

Prolog



Zapomeňte na to, jak skončil příběh Harryho Pottera. Vymažte si z paměti ten poslední úryvek z knihy, který se odehrává o 19 let později a já vám teď prozradím, jak to bylo doopravdy. Zavedu vás do jiné budoucnosti a jiného příběhu, který začíná, jak jinak, než koncem. Poražením Toma Raddla a jeho Smrtijedů. Jak to tak ale bývá, nikdy není všemu zlu konec. Voldemort byl sice poražen, ale ve stínech se stále ukrývalo zlo, čekající, až na něj přijde řada. A opravdu na sebe dlouho nenechalo čekat.
Stalo se to jednoho nádherného slunečného dne o 2 roky později.



Před Doupětem Weasleyových stál velký bílý stan a kolem se to hemžilo samými nedočkavými tvářemi. Každý pobíhal z místa na místo a snažil se na poslední chvíli ještě dodělat úpravy, které měl na starosti. Muži kontrolovali, zda stan je kouzly řádně zpevněný, zatím co ženy se lopotily s detaily na již perfektní výzdobě. Přes to se jim to stále zdálo málo... Málo... Jak to jen říct... Málo okázalé, na takovou událost, jaká se zde dnes měla konat. Všichni chtěli, aby dnešek byl perfektní.
Harry Potter sledoval celý ten mumraj z Ronova pokoje a nervózně si popotahoval manžety na rukávech černého obleku. Posledních několik hodin si připadal, jako šelma, zahnaná do kouta. Neustále přecházel sem a tam, a když se konečně posadil, okamžitě už byl opět na nohou a opakoval své neustávající kolečko: Ode dveří k oknu, povzdech, otočka, kousnutí do rtu, nervozní podupání nohou, opět povzdech, nesouhlasný pohled přes rameno a cesta zpátly ke dveřím.
Ron sledoval počínání svého kamaráda se škodolibým pobavením. Prvních několik hodin se ho snažil nějak uklidnit, povzbudit. Ale už dávno mu došly všechny nápady a tak svou snahu vzdal. Doufal, že aspoň ostatním se vede o něco líp. Na schodech uslyšel kroky. Doufal, že to je někdo s oznámením, že vše už je připraveno a oni budou moci konečně opustit vězení těchto čtyř stěn, i když... Jak se tak díval na svého nejlepšího přítele... Nejraději by do něj nalil nejprve několik litrů uklidňujícího lektvaru, než by ho vypustil před tu bandu supů, co si nechává říkat rodinní příslušníci.
V některém z pater se otevřely dveře a k nim pronikl tlumený, dětský křik, který utichl okamžitě, jakmile dotyčný dveře opět zavřel. Ron koutkem oka postřehl, jak se Harry napjal. Nedokázal potlačit úšklebek a jen doufal, že ostatním se vede líp.



,,Ginevro Molly Weasleyová, kolikrát ti mám říkat, ať už se přestaneš vrtět!" Molly stála před svou dcerou, široce rozkročená, ruce založené na prsou a rozzlobeně se na ni dívala skrze neposlušný pramen rezavých vlasů, který jí spadl do očí, když se obořila na svou dceru. Jediným mávnutím hůlky donutila neposlušnou kadeř vrátit se do účesu a při tom nespouštěla oči ze své dcery. Ta stála uprostřed svého pokoje na nízké stoličce, na sobě sněhově bílé šaty a tvářila se, jako kdyby na ní byla spáchána ta největší křivda.
,,Ale mami, tohle je přeci zbytečné. Já ani Harry..."
,,Ticho!" obořila se na ni opět Molly, než Ginny stačila doříct, co měla na srdci. ,,Já vím, že teď oba říkáte, jak je to nedůležité, ale jednou budete rádi, že jsme to pro vás udělali." zamračila se na mladou nevěstu a vzápětí zamrkala, když se ozval dětský pláč. Ginny obratně seskočila ze stoličky a z malé kolébky vzala plačícího chlapce. Na hlavičce se mu neposlušně kroutily chomáčky tmavě hnědých, skoro černých vlásků. Když ho jeho matka zvedla do náruče, otevřel na ni svá oříšková kukadla.
,,Pšš, tiše, můj maličký. Tiše." začala s dítětem mírně pohupovat a při tom vrhla na svou matku káravý pohled. Ona sama se zatvářila trochu kajícně a otočila se ke dveřím, které se otevřely.
,,Dole už je vše připraveno. Čeká se jen na vás." usmála se na mladou nevěstu Hermiona. Své kudrnaté, nepoddajné vlasy měla sčesány do složitého účesu a na sobě bledě modré, družičkovské šaty.
,,Ale my ještě nejsme hotovy." paní Weasleyová se zděšeně rozhlédla kolem sebe, jako kdyby hledala někoho, kdo její myšlenku podpoří. Setkala se ale pouze s nedůvěřivým pohledem své dcery a i Hermiona pozvedla obočí a kritickým okem si prohlédla nevěstu. Ta mezitím už opět uspala malého chlapce a uložila jej do postýlky.
,,Já myslím, že už můžeme jít. Ginny, vypadáš nádherně." usmála se na kamarádku střapatá čarodějka. ,,Tak já dám jen vědět klukům a hned pro vás přijdu." mrkla a už mizela za zavřenými dveřmi. Rychle vyběhla do Ronova pokoje, kde Harry stále pokračoval ve svém neúnavném přecházení. Jen se na něj zazubila a políbila Rona na přivítanou.
,,Vše je hotovo, už můžeš dolů." otočila se na svého nejlepšího kamaráda, který na ni vrhl vyděšený, smaragdový pohled. Hermiona se v duchu zazubila. Byla si jistá, že kdyby mu nezabavila hůlku, už dávno by se přemístil někam, kde by ho nikdo nenašel.
,,A opravdu tam musím?" pokusil se na poslední chvíli škemrat, ale jeho dva přátelé si pouze vyměnili pobavený pohled.
,,No já nevím, proč jsi teda mou sestru žádal o ruku, když se z toho teď snažíš vykroutit." bavil se Ron. Harry mu chtěl odseknout, že až se jim dvěma taky narodí nějakej ten malej capart, taky Ron určitě nebude přemýšlet o tom, o čem mluví a co navrhuje, ale dřív, než se mu ta věta vydrala přes rty, pustila se do něj Hermiona.
,,Neříkej mi, že se bojíš? Ty! Harry Potter! Chlapec, který zůstal naživu! Ten, který se postavil samotnému Voldemortovi..."
,,S vaší pomocí..." zabrblal, ale Hermiona se nenechala rušit.
,, … a přežil jsi."
,,To bylo jen štěstí..."
,,Harry, setkal jsi se s ním a pokaždé jsi vyhrál..."
,,Jo, protože jsem se schovával za životy ostatních..." opět jí skočil do řeči, ale jeho kamarádka už byla opravdu naštvaná.
,,Přestaň mi už konečně odmlouvat, Harry Pottre!! Co chci říct je, že jsi porazil samotného lorda Voldemorta a teď se bojíš malé svatby?" křikla na něj dopáleně. Harry se jí chtěl při pohledu z okna na ten nekončící dav zeptat, jestli si takhle představuje malou svatbu, ale raději svou poznámku spolkl a kajícně sklopil hlavu. Hermiona jeho gesto vzala jako souhlas, protože vzápětí černovlasého mladíka popadla za ruku a bezmilosti ho vyvedla ven, kde na něj už čekal nedočkavý dav hladových supů. Nestačil se ani nějak vzpamatovat a už stál před oltářem, na něj se upíralo nespočet párů nedočkavých očí a několik kouzelníků v rohu hrálo svatební pochod. Jedinou útěchou mu bylo, že hned vedle něj postával Ron, který se najednou taky přestal tvářit, jako kdyby dostal pod stromeček svůj vytoužený dárek. Místo toho jeho výraz připomínal tvář člověka, který se spletl a místo do pomeranče se zakousl do pěkně kyselého citrónu, ale nechce to dát před ostatními najevo.
Harry přesunul svou pozornost k uličce, kterou k němu právě přicházely obě družičky. Trochu ho překvapilo, že Lenka tentokrát na sobě neměla ani jedinou šílenou ozdůbku a trochu posmutněl. Ve skrytu duše doufal, že aspoň někdo by se dnes mohl chovat normálně a nedělat z toho takovou frašku. Když žádal Ginny o ruku, měl na mysli docela maličkou svatbu s nejbližšími přáteli a rodinou, a ne takovýhle... Myšlenky se mu vykouřily z mysli, když se v uličce objevila Ginny. Na sobě měla nádherné bílé šaty a zvlněné vlasy ozdobené bílými kvítky. Kráčela vedle svého otce a zářivě se usmívala. Byla nádherná. Vypadala, jako něco nadpozemského...
Smaragdové oči se dívaly do oříškových a ani jeden z nich nevnímal, že oddávající už začal se svým proslovem. Na těch několik dlouhých minut pro ně okolní svět přestal existovat a spíše jen instinktem vycítili, kdy mají pronést své ANO. Ještě si vyměnili prstýnky a dlouze se políbili, než je smetla vlna výskajících přátel. Ginny tomu nemohla uvěřit. Od dnešního dne už není Weasleyová, ale Potterová. Přitiskla si k hrudi maličkého chlapce, kterého jí její matka vtiskla do náruče a políbila jej na čelo. Dvouměsíční miminko se na ni usmálo a odhalilo tak dvě řady růžových dásní, kde stále ještě chyběly zoubky. Chlapec zamával ve vzduchu pěstičkami, ale to už putoval do náruče svého otce.
Harry si opatrně převzal od Ginny svého malého syna a s novým odhodláním se postavil čelem proti svým přátelům, kteří mu nepřestávali gratulovat a tlačit se při tom jeden přes druhého. S úsměvem si Jamese pohodlněji uvelebil v náruči a s novou odvahou, kterou mu přítomnost malého chlapce vlila do žil, přijímal jejich gratulace. Pohledem vyhledal oříškové oči a usmál se. Konečně měl pocit, že minulost je konečně za ním. Že od teď už bude vše jen lepší a lepší. Opět obrátil svou pozornost na své přátele a nevšiml si tak, že se do davu připletl někdo, kdo sem nepatří. Když jim nad hlavami proletěl smaragdový záblesk, doprovázen bolestným výkřikem, jeho srdce se na několik dlouhých vteřin zastavilo. Otočil se právě v čas, aby uviděl poslední úsměv, který mu jeho manželka ještě stačila věnovat, než se z jejího těla vytratil život a ona padla mrtvá k zemi.
Všichni svatebčané během okamžiku jako jeden muž vytáhli hůlky a namířili je proti muži v černém plášti. Tvář měl zakrytu smrtijedskou maskou. Několik čarodějů se k muži okamžitě vrhlo a během chvilky ho už vlekli spoutaného pryč, ale Harry je nevnímal. S poslední špetkou rozumu vtiskl svého syna do náruče prvnímu nejbližšímu člověku a rozběhl se k Ginny, snažíc se ji probudit. Nechtěl uvěřit, že by mohla být mrtvá. To nebylo možné! Jeho Ginny... Jeho Ginny by se přeci nenechala jen tak zabít! To nešlo. Navíc... Dnešek patřil jen jim. Byl to den, kdy mohli konečně říct, že patří jeden druhému. Nemohli mu ji proto hned zase vzít.
Nechal slzy, aby mu proudem smáčely tváře. Neměl sílu je zadržet. Jen okrajově vnímal vzdálený vzlykot Hermiony a paní Weasleyové. Když se ho někdo snažil odtrhnout od mrtvého těla jeho ženy, zaslechl srdceryvný křik malého Jamese. Vztáhl ruce a přitáhl si chlapce do náruče.


O několik dní později stál u zdobeného náhrobku a nevnímal, že mu déšť smáčí oblečení a vlasy. Tupě upíral svůj smaragdový pohled na chladný kámen, na kterém se skvělo jedno jediné jméno Ginevra Molly Potterová. Když ho Hermiona starostlivě objala, nedal na sobě znát, jestli ji vnímá nebo ne.
,,Přijď pak domů, Harry. Počkáme tam na tebe." Ron ho starostlivě poplácal po rameni, než objal svou přítelkyni kolem ramen a pomalu ji odváděl pryč. I jeho smrt jeho sestry velmi zasáhla, ale musel zůstat silný. Už kvůli svým rodičům, Hermioně a hlavně Harrymu.
,,Myslíš, že neudělá žádnou hloupost, Rone?" šeptla tiše mladá čarodějka a více se ke svému příteli přitiskla. Ani si nechtěla přiznat, jak moc ji stav jejího nejlepšího přítele děsí.
Ron ji místo odpovědi pouze silněji stiskl a mlčky vedl pryč ze hřbitova. To ji vyděsilo ještě víc, ale podruhé už se neptala. Vlastně... Ronovo mlčení bylo samo o sobě i odpovědí. Odpovědí, kterou se dozvěděli hned druhý den ráno. Když našli malého Jamese v Ginnině pokojíku samotného a na nočním stolku ležel dopis. Když si ho přečetli, Hermioně se do očí vehnaly zrádné slzy. Aby je nějak zamaskovala, vzala plačícího chlapce a při tom si všimla, že vedle něj v kolébce leží složený neviditělný plášť společně s Pobertovým plánkem.


Rone, Hermiono,
děkuju Vám za vaše přátelství. Vždycky jsem vás považoval spíše za sourozence, než kouzelníky, se kterými jsem jen trávil svůj čas. Stále si pamatuji naše první setkání v Bradavickém expresu a přemýšlím, jak by se věci vyvíjeli, kdybychom se tehdy nepotkali. Rone, kdybych tehdy neseděl v jediném volném kupé, možná by jsi si ke mně ani nepřisedl. Mio, co by se stalo, kdybychom ti nepřišli na pomoc, když Quirell pustil toho trola? Možná, že kdyby se tohle všechno nestalo, celá ta záležitost s Tomem Radllem by skončila jinak. Mohlo by být méně mrtvých, ale možná i víc. Chci abyste věděli, že nelituji ničeho, co jsem s vámi zažil. Vím, že jsem se na vás mohl spolehnout v každé situaci a proto jsem se rozhodl vás požádat i nyní. Tentokrát už naposledy.
Omlouvám se, ale už s vámi nemůžu dále zůstávat. Voldemort má ve světě pořád ještě nějaké přívržence a já nechci, aby se opakovalo to, co s Ginny. Proto vás prosím, postarejte se o Jamese. Vím, že pro něj budete skvělými rodiči. Nechávám vám tady všechny své věci, já už je nebudu potřebovat. Klíček k trezoru najdete v obálce. Použijte ty peníze jak uznáte za vhodné.

Harry James Potter


PS: Nehledejte mě. Zatím nevím, jestli se někdy vrátím, ale budu o sobě dávat vědět.


Roky plynuly a po Harrym, jakoby se slehla zem. Nikdo ho nikde nepotkal, nikdo o něm nic nevěděl, ale pokaždé, v den výročí Ginniny smrti, našel Ron s Hermionou na hrobu své sestry čerstvé květiny. Stejně tak jim velká bílá sova v den narozenin nebo na Vánoce přinesla nějakou tu drobnost. Občas byl připojen i dopis. Ovšem nikdy se nedozvěděli přesné místo pobytu svého nejlepšího přítele. A pak... o pár let později, ztratili i tento malý kontakt.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama